Quo vadis?

Jít domů mě vždycky těšilo a těší. A to jak do toho současného přechodného domova, tak do toho věčného. Díky za připomenutí.

Krásné

Krásné, jste moudrá. Mně to trvalo dost dlouho, než jsem pochopila a pocítila, kde je doma. Dnes už ten domov na mě sám kývá a volá.

Zdeni S. a Danielo Ř. - také vám moc děkuji za krásná slova. Sdílení se zpětnou vazbou mám moc ráda :-)

Poetické, filozofické, prostě lidské a mému srdci blízké. Děkuji, Ivo, za krásný vánoční dárek.

Ivo, krásné a pravdivé. Asi všichni máme z nejrůznějších cest (fyzických i psychických; hezkých i těch občas nehezkých) namířeno domů. Cítím to taky tak a souhlasím i s Ingrid. Děkuji.

Ano, Ingrid. Děkuji, i Blance, a dalším za přečtení a zamyšlení.

Krásné. Děkuji. Může to být Ivo jak cesta domů, tak cesta k sobě. I třeba smíření se sebou, se vším. Takhle to chápu.

Ivo, moc pěkné. :-)

Přesně tak je to myšleno, Honzo. Nesu si to poselství v sobě už desítky let - utkvěla mi totiž ve školním věku scéna z filmu "Romance pro křídlovku," kdy mladičký Jaromír Hanzlík doprovází svého dědečka, který je už mimo smysly, a těsně před skonem opakuje slovo "Domů, domů, domů..." Samozřejmě mi to došlo v plné síle až v dospělém věku. Zpracovala jsem to takto "na papír" teprve včera. Ale vlastně částečně už v básničce "Cíl je znám" před 20 lety. Děkuji Ti.