Toulky Moravskými Kopanicemi
Mezi nebem a zemí. Všechny fotografie: Daniela Řeřichová

Toulky Moravskými Kopanicemi

25. 10. 2025

Kraj hlubokých hvozdů, mozolů a teskných balad. Tak jsem vnímala krajinu na moravsko-slovenském pomezí před mnoha lety -  při studiu lidových zvyků pro národopisný festival a při práci na dokumentu o jedné z významných osobností tohoto regionu.

Vracím se opakovaně,  okouzlena tichým půvabem místa s pohnutou histoií i nelehkými lidskými osudy.

Kopanice tvoří roztříštěné osady a samoty – Vápenice, Žítková, Vyškovec – vzdálené od sebe kilometry, a přece propojené neviditelnými pouty sounáležitosti.
Přirozeným centrem oblasti byl odedávna Starý Hrozenkov, i když i další obce – jako Lopeník, Březová či Strání – sdílejí společné nářečí a lidové tradice.

Lidé tu vždycky žili z toho, co vyvzdorovali z kamení a hlíny: žito, oves, okopaniny, okurky.

V říjnovém čase krajinu halí melancholický háv.
Hřebeny Bílých Karpat se ztrácejí v závoji oblak.

Z mlhy vystupují obrysy stromů – a spolu s nimi i legendy. O kraji tvrdém a nesmlouvavém, kde kromě neúrodné půdy číhaly i hrozby nájezdníků – Tatarů, Turků, Kuruců – i hlad, zima a nelítostný řád.

Lesní porosty se střídají s rozhlehlými pastvinami.
Úzké pásy polí připomínají sedrané košule po předcích.

Zem byla svatá.
A člověk? Ten měl hodnotu podle její výměry.

Všechno podléhalo odvěkým mravům – gazda rozhodoval, děti pracovaly, city ustupovaly vůli rodu.
Nejeden neposlušný syn byl vyděděn, nejedna dcera se stala „prespankou“ – ženou, která se vrátila ze služby s dítětem, bez manžela, bez ochrany.
Odmítaná rodinou, vyhnaná z komunity i z kostela, hledala útočiště v samotách – někdy i v tragickém řešení své situace.

Jejich příběhy mě dojímaly už tehdy. A dojímají dodnes.

Právě v Žítkové, kde mám ubytování, žily ženy zvané bohyně.
Na místě dnešního malého muzea stál prostý dům Irmy Gabrhelové. Tady jsem se v roce 2000 poprvé setkala s „bohyňováním“.
Ženy obdařené hlubokým vnímáním, léčivými znalostmi a intuicí pomáhaly nejen bylinkami, ale i radami a obřady.

Možná i dnes nosí některé děvčice při sobě netátu – jak se zde říká plavuni vidlačce, která má působit jako afrodiziakum.
Vždyť  láska, touha a tajemství má v lidském životě trvalé místo.

Mé putování skrápí jemný, vytrvalý déšť.
Míjím skromná stavení – občas zarostlá, občas se známkami lidské přítomnosti: vyskládané dřevo, květináč v okně, kouř z komína.

Představuji si, jak ještě před sto lety nosily zdejší ženy z lesa klestí svázané do otepi a upevněné na zádech v popruhu.
Jak na kilometry vzdáleném potoce drhly lněné či konopné prádlo, jak se v kruhových žentourech semlelo obilí a jednou týdně pekl černý chléb nebo buchty s hruškovými povidly.

Na úpatí zalesněných kopců se k sobě choulí několik nových usedlostí a tmavé nebe občas rozčísne sluneční paprsek.

Přívětivé světlo mě pak provází dlouhou cestou k pitínským samotám ke kapli Panny Marie Kopanické.

Moderní, zděný objekt  vznikl v roce 1990 z prostředků místního rodáka.
Krajinu tu však  protínají mnohé drobné sakrální stavby – v houštinách, u studánek či pod mohutnými duby, které patří k jejím charakteristickým rysům stejně jako štíhlé kmeny buků.

Míjím prastaré sady jabloní a durancií, i několik sušáren ovoce.
V trávě se fialově skví ocúny – podzimní krásky Bílých Karpat.

Nepotkám živáčka. Podzimní čas přeje zklidnění a usebrání.

V deštivém, liduprázdném Starém Hrozenkově vyhledám u dolního rybníka Památník Kalvárie Kopanice, připomínající krutou bitvu s tatarsko-tureckými nájezdy z roku 1663.
Tři tau kříže stojí jako stíny věků proti obloze – tiché a pevné jako paměť kraje.

Tady se minulost propisuje nejen do kronik – tady ji poutník dýchá s každým krokem.

Mé toulky se chýlí ke konci.

S pohledem na majestátní vrcholy Velkého Lopeníku se loučím slovy kopanické písně:
„S Bohom ostávajce, dobre sa mávajce.“



 

 

 

 

cestování města a obce Podzimní soutěžení 2025 příroda
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Pěkné, foto i článek.
Ingrid Hřebíčková
Ach. To je krása. Děkuji.
Michaela Přibová
Danielo, mám moc ráda tvé nádherné poetické vyprávění. Je to vždy krásná báseň v próze. Až se tají dech. Děkuji.
Alena Tollarová
Milá Danielo, Tvoje poetická duše promluvila a tu moji pohladila :)
Vladislava Dejmková
Srdíčko se mi zachvělo při čtení poetického textu a radovalo se při prohlížení fotografií. Moc děkuji za sdílení zážitků.
Irena Mertová
Danielo, díky za sdílený prožitek... :-)
Šárka Bayerová
Danielo, krásně napsané se spoustou lásky ke kraji dosud tak poeticky divokému. Znám ho spíš z literatury, kdysi jsem jím jen projela. Takže moc děkuji za nádherné fotky!
Blanka Lazarová
Danielo, krásné fotky a velice poutavý, fundovaný článek. Díky za něj. Znám Vysočinu, měli jsme tam chalupu, život tam nebyl lehký. Ale tady, tady to musela být v minulosti síla. Drsný kraj a velmi pohnuté osudy tam žijících lidí. Těžko si to umíme dnes jen představit.
Jan Zelenka
Je to krásný kraj. Část této krajiny jsem si kdysi také prošel. Poeticky popsáno.
Naděžda Špásová
Tak tam to neznám a asi ani nepoznám. Škoda, podle fotek je to tam moc hezké.:-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
FOTOSOUTĚŽ "Snímky roku"

Soutěž je určena pro registrované čtenáře portálu i60, kteří mají profil založen na své pravé jméno (fotografie vložené z profilů s neúplným jménem, přezdívkou či nickem budou ze soutěže vyřazeny). Podmínkou soutěže je vložení výhradně autorských fotografií (na šířku) o velikosti 800 - 3000 kB. Každý soutěžící může vložit do soutěže sérii snímků které zachycují čtyři roční období. Zatímco snímky jara, léta a podzimu musí být pořízeny v letošním roce, snímky zimy budou samozřejmě z té uplynulé.

U každé fotografie musí být uveden název, ideálně tedy, co snímek zachycuje. Redakce z fotosoutěže vybere nejkrásnější a technicky nejzdařilejší fotografie do kalendáře na rok 2026, přičemž si vyhrazuje právo doplnit snímky ze soutěže o vybrané fotografie vložené do sekce Foto dne. Body přidělované jednotlivým snímkům jsou pouze orientační, tzn. nebudou rozhodovat o vítězích fotosoutěže.

POZOR, soutěž je časově omezena, fotografie můžete vkládat od tohoto okamžiku na tomto místě nejpozději do 5. listopadu 2025.

Kvíz i60 - 43. týden

Čtete hodně? Opravdu? Tak to asi nebudete mít problém s vědomostníém kvízem, který se tento týden bude věnovat české i zahraniční literatuře.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Kolikrát týdně zařazujete do svého jídelníčku maso?

Téměř denně

20%

Dva až třikrát týdně

21%

Jednou, dvakrát týdně

20%

Jen výjimečně

20%

Nikdy, maso nejím

19%