Jsi upír a já tvá návnada,
tak řekni,
mám si lehnout na břicho
nebo na záda?
Svůj bělostný krk ti nastavím,
tak už hryzni,
žádné dlouhé štráfy s tím.
Krev jsem v mládí darovala
nyní už jí nechtějí,
prý jsem pro ně ženská stará,
upíři ať se tedy pomějí.
Jsi moc dobrá návnada,
vzdychá v noci můj upírek,
přitiskne se ke mně ještě víc
a tváří se jak andílek.
Moje krev mu prý moc chutná,
nevadí, že je od dárce,
rukama mě přitom spoutá,
to bude zas príma seance.
Jsi můj upír a já tvá návnada,
nechceš si, ty moje Zvíře,
taky někdy lehnout na záda?
