Dopisování převážně nevážně V

 Podzimní dopisování

Přichází podzim, můj oblíbený čas,

vzpomínky na léto zůstanou v nás.

Stejně jak létem chci s tebou dál jít,

vím, že horkých dní jsi jako já syt.

Mám ráda podzimu barevné listí,

mlhy a déšť, jenž mou duši čistí.

Delší večery i pozdní svítání,

vítr, jenž mraky ze slunce odhání.

Barevný podzim je kouzelný čas,

třeba ho využít, než přijde mráz.

Ten mne vždy obejme, omámí spánkem,

a já se probouzím až s jarním vánkem.

Však než to nastane, má milá přítelkyně,

Středohoří nám laskavou rukou kyne,

pojďme ho poznávat, těšit se z jeho krás,

na výlet za štěstím pojedem spolu zas.

Výlet za štěstím mi zní velmi hezky,

projdeme si spolu podzimní stezky;

zapomenem na všechny zbytečné stesky,

možná nás potěší na nebi blesky.

Na mráz je, můj milý, ještě času dost,

ke mně však nechodí jak nezvaný host.

Až nastane bílé paní zimy čas,

ráda ti ukážu něco z jejích krás.

Úrodou těžknou vonná lada

a sokol krouží nad poli,

snad budeš mít tento kraj ráda,

ať půjdem spolu kamkoli.

Štěstí má vždycky více tváří,

já za každou jsem z duše rád,

ať zima, blesk, jen když se daří

po nových cestách nám se brát.

Ty cesty ale nejsou v snáři,

tak nechme zimu zatím spát,

podzim se příjemně už tváří,

chci sklenku s tebou zas si dát.

* * *

Autoři: Věra Ježková a Jan Zelenka