Foto: autorka

Příběh na 50 slov: Pejsčí prosby

21. 1. 2020

Páníčku, prosím tě, pohlaď mě. Podrbej mě. Přines mi mňamku. Přines mi vodu. Povídej mi něco. Pojď si se mnou hrát. Pusť mě k sobě do postele. Pojď ven. Počkej, čůrám. Počkej, kadím. Poběž. Pusť mě z vodítka. Pročesej mi srst. Pomoz mi. Přijď brzy. Přitul se ke mně. Prima.

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.2 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 24.1.2020 08:10

Psi mluví očima, ani štěkat nemusí.

Eva Mužíková 21.1.2020 17:37

Věrko, potěšila jsi mne, díky.

Věra Ježková 21.1.2020 14:52

Děkuji vám. Pejska jsem nikdy neměla, ale dva měl můj někdejší přítel. Psy mám ráda od dětství. Umím se vcítit do jejich dušiček, blbnout s nimi. Samozřejmě vlastním o pejscích několik knih. Jendo, pozdravuj Britney; taky se na ni těším. :-)

Jan Zelenka 21.1.2020 13:51

I když pejska nechováš, dokážeš se úžasně vcítit do jeho myšlení. Já to přečtu mojí Britney, už se na tebe určitě těší. Krásné, Věrko!

Naděžda Špásová 21.1.2020 10:48

Věrko, ty jsi byla u nás? Ještě bych dodala, ne nechci se mazlit. To říká náš čivavák, když ho chci hladit. Zato ten náš druhý si o to fakt říct umí a miluje to. :-)

Zuzana Pivcová 21.1.2020 09:38

Někdy příliš mnoho lidské lásky zvířátku škodí, protože jeho láska je jiná, bezvýhradná. Díky, Věrko.

Hana Nováková 21.1.2020 09:23

Jistě jste Věrko potěšila nejen pejskaře, ale všechny milovníky zvířat, tím pádem i mě. díky

Jitka Hašková 21.1.2020 09:16

Věro, to je překrásné. Připomnělo mi to, když jsme měli psa.

Irena Mertová 21.1.2020 08:46

Věro to je přesné, ty jsi měla někdy psa? :-)

Libuše Křapová 21.1.2020 08:26

Věro :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jaroslava (73 let): Vánoce trávím s kamarádkami, rodina to nechápe

Když jsem ovdověla, ozvaly se mi dvě bývalé spolužačky ze střední školy. Neviděly jsme se řadu let. Doslechly se, že manžel zemřel, obě jsou také vdovy, tak mě chtěly podpořit, rozveselit. Vzniklo tak pěkné přátelství, že trávíme společně Vánoce. Jenže to je problém, Vánoce se mají trávit s rodinou.

Redakce

Jak jsem nalezla důvěru v naši policii

Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát předvolaná k výslechu.

Zuzana Zajícová

Na filmové přehlídce České vize uspěl film o dědovi a také i náš film Život s gamblerem

Nejsem zrovna fanda stříbrného plátna, zasekla jsem se u klasiky typu Ďáblova past a také u francouzských komedií. Když měl ale film, ve kterém ztvárňuji ústřední roli, svou premiéru 12. dubna na přehlídce České vize v Červeném Kostelci, nemohla jsem si tu příležitost nechat ujít.

Martina Bittnerová

WéCé a já

Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí záhady. Přijde mi, že ona mista mají jistou magii. Jak jinak si vysvětlit události, které se tam dějí?

Šárka Bayerová

Jak jsem (ne)vyhrála literární soutěž

Píše se rok 2001. Na stole leží bílá obálka. Kupodivu na moje jméno. Většina korespondence v této domácnosti, vyjma té úřední, bývá určena mladší dceři.

Iva Bendová