v Českobratrské ul. t.č. Konzervatoř

Školní léta

30. 5. 2019

Do národní školy v Leninově ul.(nyní Masarykova) jsem chodila pouze 1 rok, poté 4 roky do Českobratrské a na 2.stupni ZDŠ do klidové zóny u Nových lázní v Šanově... všude pěšky a s klíčem na krku, byla to přesto krásná léta dětství...

Můj příběh

Autor: Jana Kozlíková

Hodnocení:

(5.2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 30.5.2019 14:57

Občas se mi nějaká vzpomínka na školní léta taky prožene hlavou. Jsem z vesnice a obě budovy stále fungují. :-)

Zuzana Pivcová 30.5.2019 11:33

Také si ráda vzpomínám na školní léta v Lomnici nad Popelkou, zvlášť, když budova školy byla spjata s naším tatínkem - architektem, stavitelem. O to hůře se mi pak po jeho smrti stěhovalo v 8. třídě nedobrovolně jinam.

Růžena Kuželková 30.5.2019 09:24

Myslím si,že na školní léta ve věku "seniorském" vzpomínáme s nostalgií.Já například - konec školního roku,při rozdávání vysvědčení,všechna děcka přišly s kytičkou a pak pár "vyvolených" odnášel svazky květin p.učitelce domů,kde jsme byly obdarovány kakaem a nějakou tou buchtičkou,je to zvláštní,že člověk si to po desetiletí pamatuje.Přeji hezký(v Plzni) slunečný den.

Zpět na homepage Zpět na článek

Martina (56 let): Po smrti otce od nás máma očekává neustálou pozornost

Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli. Opravdu se milovali, respektovali, neudělali krok jeden bez druhého. Bohužel, po smrti tatínka se to ukázalo být jako problém.

Redakce

Jitka (68 let): Vnoučata chodí k dědovi jako do bankomatu

Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že ho kvůli tomu někteří lidé využívali. Bohužel, teď mám tento dojem i z našich vnoučat. Chodí si k dědovi pro peníze a považují to za samozřejmost.

Redakce

Zapomínání

Tak nevím, zda mé drobné zapomínání je počátek demence nebo to k nástupu stáří prostě patří. Jdu do…

Jindřich Berka

Zápisník starého muže: Prázdniny a brigáda

Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy uběhnou rychleji, než nudné a šedivé dny běžné. Včera jako by prázdniny začaly a dnes už zase kolem oken procházejí skupiny rozjívených dětí do nedaleké školy. Pohled na natěšené prvňáčky vyvolal vzpomínky na vlastní první školní den.

Zdeněk Folvarčný