Pomníků a pamětních desek bylo v naší zemi odjakživa mnoho. Je možné, že některé v prvotní euforii z nástupu nového režimu zmizely, tedy spíše byly odstraněny jako komunistický přežitek. Avšak z vlastní zkušenosti, hlavně ze svých návštěv v jihočeských městech během prázdnin, mohu potvrdit, že se na oběti válek lokálně nezapomíná.
Mezi vltavotýnskými oběťmi 2. světové války, uvedenými na pomníku na Malé Straně, je možno objevit i několik žen. Většinou šlo o členky celých židovských rodin, odeslaných do Terezína a odtud do koncentračních táborů. Výjimku tvoří tři samostatná, ryze česká příjmení. Božena Spěváková, Kristina Ondrejková a Ladislava Šmídová.
V muzejní expozici jsem podle dat narození zjistila, že se jednalo o mladé ženy, téměř ještě dívky, které přišly o život v letech 1942 - 1943, v době, kdy jim bylo 23 - 24 let. Jejich osud se mi podařilo alespoň částečně zmapovat a týnským občanům předložit informaci na základě materiálů z Vojenského ústředního archivu a Oddělení pro vydávání osvědčení MO. Jsem si jista, že si tyto tři neohrožené mladé ženy malou vzpomínku zaslouží.
Božena Spěváková, narozená 1917, prodavačka v cukrárně, měla těsně před válkou známost s poručíkem dělostřelectva Antonínem Pokorným, který v Týně nad Vltavou sloužil. Po obsazení Němci jako řada jiných bývalých vojáků uprchl z protektorátu a sloužil v čs. zahraniční armádě ve Francii a Velké Británii. Známost s odbojářem a pravděpodobná vlastní pomoc odbojové organizaci "Obrana národa" se dívce stala osudnou. Na základě udání byla ještě před heydrichiádou zatčena a po zostření represálií 28. 6. 1942 v Táboře popravena.
Kristina Ondrejková, narozená 1919, studentka, byla za protektorátu nasazena do říše ke Stuttgartu jako pomocná dělnice. Ještě ve vlasti byla zapojena do činnosti "Obrany národa" a údajně pomáhala převádět čs. důstojníky přes hranice. Na udání byla v Německu zatčena a dopravena do protektorátu, kde byla v Táboře popravena stejný den jako Spěváková za schvalování atentátu na Heydricha a vybízení k podpoře pachatelů.
Ladislava Šmídová, narozená 1920, byla kamarádkou Spěvákové. Před válkou byla členkou komunistické mládeže, což jí bylo překážkou ve studiu na obchodní akademii. Pomáhala za války rodičům v řeznictví, neboť měla ještě 7 mladších sourozenců. I ona měla známost s týnským důstojníkem, poručíkem Viktorem Penkem, který obdobně jako Pokorný uprchl za hranice a vstoupil do čs. západní armády, kde sloužil jako navigátor ve 311. bombardovací peruti RAF. Šmídová byla na základě udání, že je ve spojení s Penkem a že je členkou ilegálního komunistického odboje v Praze podobně jako její strýc Ladislav Heřman, zatčena, avšak až po popravě Spěvákové. Byla jako politická vězenkyně určitý čas v Malé pevnosti v Terezíně a v lednu 1943 deportována do Osvětimi. Zde krátce po odeslání dopisu rodině, že se jí daří dobře, podle sdělení četnické stanice v Týně zemřela na tyfovou epidemii.
Oba partneři uvedených dívek, Pokorný i Penk, válku přežili a do konce války se v Británii neoženili. Pokorný se zřejmě o smrti své dívky dověděl ze seznamů popravených za heydrichiády, zpracovaných Vojenskou kanceláří prezidenta republiky v Londýně na základě zpravodajských hlášení. O Penkovi je známo, že po návratu do vlasti studoval na Vysoké škole válečné, avšak bezprostředně po únoru 1948 uprchl do Anglie, kde v roce 1966 zemřel.
Jsem ráda, že jsem se mohla zapojit do pátrání po osudech dívek, které by jinak vltavotýnským občanům už zůstaly navždy neznámy. Vždyť právě studium dokumentace by mělo přispívat k hlavnímu úkolu archivu, kterým je opatrovat a odkrývat dějinnou pravdu.
