Únor bílý pole sílí, a tak mě vůbec nemrzelo, když začátkem února napadla pěkná hromada sněhu a milosrdně zakryla všechen ten nepořádek, který ukázala nahatá příroda. 
Každá sněhová vločka proměněná v kapičku vody je žádoucí. Krajina je po předchozích hubených letech na vláhu vyprahlá a rozumný hospodář se raduje, že té vláhy trochu přibude. 
Jenže jak se únor překulil do druhé poloviny, sníh zmizel jako mávnutím kouzelného proutku. Ptáci zpívají jako o závod, ze zimovišť se vracejí divoké husy, labutě a dokonce i první čápi. Bělostné sněženky a jiná jarní kvítka vystrkují zvědavé hlavičky a děvčata, ta začnou odkládat kabátky, šály a pro potěchu mužských očí zkracovat sukénky. 
Vyžeňte neduhy ze svých příbytků a nadechněte se voňavého povětří. Jaro je tu.
(A možná se pletu a zima ještě vystrčí růžky a zatne do jara studené drápky).
 
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								