Dál

Když kapky deště
bubnují
jak slzy
rozeznělé,
když pocity se
milují
tak trochu
neuměle,
když léta táhnou
do dáli
jak hejna bílých
ptáků,
co vlastně víc jsme
čekali,
jen život
ze zázraků?

Dál pluje čas jak
labutě
a teskně
na mě mává,
má láska stojí
nehnutě
a zázrak
očekává,
kapky jak slzy
lítosti
spílají vlastní
vině,
bělostný závan
mladosti
vznáší se
na hladině.