FOTO: autor

Žižkov po kolonizaci venkovany

13. 6. 2018

Takhle to tu teď vypadá, kolem našeho činžáku. Odpadky přímo na chodníku, jiné odhazované z oken bytů, směrem k popelnicím, dole na dvorku. To původní Pražané opravdu neuměli…

Ti mně odpovídající pohoršení čtenáři patří ke slušným Nepražanům.

Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Hašková 13.6.2018 14:55

Bohužel toto se děje v mnoha částech Prahy. Žižkov v tom není sám. Kousek dál od domu, kde bydlím (Praha - Smíchov poblíž Strahovského stadionu) jsou popelnice , přestože jsou často vyvážené, tak lidé vyhazují věci kolem nich, často to jsou lidé, kteří tady nebydlí, přijedou autem a nám to sem naházejí.

Jana Kollinová 13.6.2018 13:38

Chápu, že jste nazlobený a věřím tomu, že původní obyvatelé Žižkova by něco podobného neudělali. Jste žižkovským patriotem, ale obávám se, že v dnešní době bojujete proti větrným mlýnům. Mnoho lidí kašle z vysoka na nepořádek ve svém okolí.

Libor Farský 13.6.2018 13:37

Nebydlíte náhodou v lokalitě "nepřizpůsobivých", z nichž většina již jsou nejméně druhou generací rození Pražané a nikdy na vesnici nežili, ani by neuměli kočovat? A vy jste Žižkovák odjakživa?

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak se mi líbilo v nemocnici

Jste normální? Tak by asi zněla vaše otázka na moje konstatování. Možná ne, jak se to vezme... Tak…

Jana Hošková

Mírně nostalgický deník

V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy na webu jsou vlezle hnusné, a tak jsem si raději nalil sklenku střiku a v myšlenkách se vrátil až do doby, kdy jsem si velmi pilně, a hlavně tajně psal deník.

Jan Zelenka

Malá úvaha o kompostu

Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho založil někdy ke konci padesátých let můj děda. Dlouhá léta tam pak vozil ze zahrady za ranního kuropění trávu kosou posekanou.

Miroslava Schusterová

Tenkrát na Šumavě

Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá trochu omšele. Stárne, stejně jako já, která se zde před mnoha lety narodila. Moji předkové žili v Pošumaví po generace. Po válce, kdy se svět opět nadechoval k bezpečnému životu, se rodiče přestěhovali do města.

Věra Lišková

Bacha na rozbouřené jezy!

Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A tentokrát vůbec není humorný, ale zato hodně napínavý, ale co je nejdůležitější, má šťastný konec.

Ami Zahradníčková