S blížícími se svátky jsme stále častěji a naléhavěji konfrontováni s komerční reklamou, abychom nezapomněli na ty nepochybně nejdůležitější dárky pro své nejbližší. O to překvapivější, v pozitivním slova smyslu, je náhodné poznání, že jsou i dárky, které vlastně žádnou zvláštní reklamu nepotřebují, neboť si k nim určití "fajnšmekři" najdou cestu sami.

Při vstupu do obchodního centra Arkády v Praze na Pankráci mě včera v podvečer zaráží nečekaně dlouhá fronta, táhnoucí se takřka celým přízemím podél liduprázdných butiků. Teprve pohled na tabuli se známým obličejem mi napovídá, že těch mnoho desítek, možná přes sto lidí trpělivě čeká na autogram. Ano, koná se tu autogramiáda Zdeňka Svěráka, spojená především s prodejem nově vyšlé knihy pohádek Tři bratři. Popularitu přinesl knize již předem film stejného jména, hudební pohádka pánů Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře v režii Jana Svěráka, s řadou oblíbených herců, jimž vévodí u mladých oblíbení Vojta Dyk a Tomáš Klus.

A tak se náhle ocitám v bezprostřední blízkosti známého umělce, kterému sice již věk přidal hodně vrásek, přesto ale ani na prahu osmdesátky viditelně neztratil nic ze své osobitosti a vitality. Ochotně podepisuje a baví se s čekateli, kteří žádají speciální věnování, komunikuje s nejmladšími návštěvníky, na které musí působit tak trochu jako kouzelný dědeček. Ve frontě stojí mladí i starší, někteří listují ve Třech bratrech i jiných Svěrákových knížkách, čekají trpělivě a nehlučně. Fronta se nezmenšuje, naopak roste. Nevím, jak dlouho ještě bude pan Svěrák podepisovat. Konec autogramiády není stanoven.

Odcházím s příjemným pocitem, že i v dnešním světě moderní techniky se najde místo pro pohádky s dobrým koncem. Jak řekl sám Zdeněk Svěrák: Pohádky, to je raneček moudrostí, který nám tu zanechali předkové, abychom si ho vzali na vandr světem a věděli, jak se rozhodovat na rozcestích.