Putování Tureckem 3:
Velký bazar

Obrovský prostor s neuvěřitelným množstvím lidí. V 64 uličkách se zde nachází 4 000 obchůdků. Každý prodejce - jen muži - má čisté kalhoty a bílou košili. Zastavuji se u jedné z výkladních skříní. Okamžitě ke mně přichází prodavač a nabízí mi zboží. Nesnažím se projevit větší zájem. Neodešla bych bez nákupu. Zjistí-li prodavač, že muž mluví česky, podává mu ruku a se slovy "Ahoj čeko, jak se máš", ho poklepává po rameni.
Kromě spousty lidí se mi pletou pod nohami kočky. Nebojí se, nikdo jim neubližuje. Jsou zvyklé na obrovský ruch. Některé zcela nerušeně spí. Zajímavá podívaná. Nesčetné množství  zlata, koberců, mističek, kabelek, čajů, zeleniny….
Obdivuji chlapce s vozíkem jablek. Na vozíku má připojený jakýsi krouhač. Nasadí jablko, zatočí kličkou, jablko je oloupané a nakrájené na kolečka. Chlapec je uchopí do ubrousku a výměnou za peníze s úsměvem podává.
V některých uličkách, ale i ve městě je spousta pouličních prodejců čisté balené vody nebo čajů. Chlapi s kelímky a konvicemi obcházejí odpočívající i procházející se lidi a nabízejí toto osvěžení. Chůze máme už nad hlavu. Sedáme na kámen a odpočíváme. Během krátké chvíle k nám přichází mladík s dřevěným nosičem. Nabízí čistění bot. Odmítám. A během chvíle ještě několikrát.
Vstáváme a pomalu se vracíme k hotelu. Cestou bloudíme. Několikrát se ptám s hotelovou vizitkou v ruce podavačů před obchůdky na cestu. Mnohokrát jen pokrčí rameny nebo zakroutí hlavou. Neznají své obrovské město, které je skoro tak veliké jako naše republika. A vůbec se jim nedivím. Nakonec se orientujeme a docházíme k hotelu. Vše dopadá dobře. Jsme plni zážitků a unaveni z chůze a hluku.
Těšíme se na sprchu a postel.