Na křídlech spoutaných

Skrýváš se ve strunách
mých nepokojných citů,
pronikáš do přání
mých osamělých dní,
přespáváš v korunách,
mizíš až za úsvitu,
jitro tě odhání
jak hvězdu poslední.

Hledám tvá objetí
a cit se v koutě tiskne,
zebe mě první sníh
a láska říká: Vím.
Proč hřmí mi v paměti,
když už se nezablýskne,
na křídlech spoutaných
já vzlétnout neumím.