Všechna tvá krásná slova
stékají po kapkách,
barví se do zlatova
a víří jako prach,
zas pokrývají cestu,
já kráčím bez protestu,
a všechna krásná slova
mi nahánějí strach.

Všechna tvá pohlazení
jsou sestry objetí,
jak jarní probuzení,
když ptáci přiletí,
jak horký pramen léčí,
můj smutek nepřesvědčí,
tvé něžné pohlazení
je moje zajetí.