Zvečera za šera ulehla ke spaní,
znavená, zmořená svou denní prací,
ještě než usnula zaslechla klekání
potom však pozvolna bdění již ztrácí.

Sen padl jí pod víčka zlehounka po chvíli,
zpátky ji do mládí mnoho let vrátil,
tělo své pozvedla, svlékla si košili,
přes pole vojáček cestu si krátil.

Statný, však vyčerpán stanul jí u lože, 
ve chvíli odstrojen zlíbal jí líce,
jak špalek svalil se, usínal, ach bože,
tak si jen povzdechla, chtěla jsem více.

Ráno když procitla hned tužku vzala si,
veršíky milostné na papír psala,
když nic tak múzu jen, vzdychla si,
alespoň tu mi ta vlahá noc dala.