Rodný dům
Ilustrační foto: Marie Bartošová

Cestičkou z oblázků chodíš si pro lásku
do domu tichého v Dymokurech.
Branka je zavřená do pevných pilířů,
tiše se rozhlížíš a z temných vikýřů,
neslyšíš nic.

Jen holubů vrkání dravec tu rozhání
do zahrad do polí  do lomenic.
Tušíš zde přízeň, laskavé oči,
však jenom v záhonech vítr se točí.

Kde je ta vůně máminy kuchyně,
kde sedí tatínek s kocourkem na klíně.
Často sem chodíváš, smutek už nevnímáš,
vracíš se tak jako dřív k domovu.

I když čas zavinil, že je vše ponovu.

 

Věnováno kamarádce Ludmile

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
3 komentáře
Jiří Libánský
krásná nostalgie.
Marie Bartošová
Dojemné a krásné.
Zuzana Pivcová
Myslím, že k domovu nostalgie patří, Mě to v poslední době při návštěvách jižních Čech pěkně bere! Moc hezké.