Proč sama stojím
jak uzamčená brána,
odkrýt se bojím
jak nezhojená rána,
proč v mysli spěchám,
když vlastně není kam,
sen vstoupit nechám
a cítím zase klam.

Proč stále čekám
jak opuštěná dáma,
sebe se lekám
jak cesty do neznáma,
boj s city svádím
jak věčný bláznů král,
tvé ruce hladím
a život tančí dál.