Jsem něhou posetá
jak tenká pavučina,
jak květ, co dokvétá,
a hvězdná mlhovina,
jsem tichá důvěrnice
a chybná souřadnice,
jsem v sobě zakletá
a vždycky trochu jiná.

Jsem touhou přikrytá
jak kusem těžké látky,
jak půda rozrytá
a spánek bez pohádky,
jsem věta bez otázky
a rodná sestra lásky,
jsem k tobě přibitá
a neznám cestu zpátky.