Co touhy v sobě tají dnešní vlahá noc,
Když měsíc vylévá bledou svoji zář.
Jak kouzelnou má to pro mě moc,
Že v bílých mráčcích vidím tvoji tvář.

Tak krásnou vidím ji – tak milovanou.
Čílko jemné, vlahé rudé rtíky
Oči modré jako hvězdy planou,
Ach za to vše říkám  -  Tobě díky.

Každou vteřinku šeptám Tvoje jméno, 
ale jen větřík v odpověď mě ševelí.
Hledím tam, daleko, v modré neznámo
a čekám na setkání, žiji jen – jen pro tu chvíli.

Korytnica, červenec 1946