Nevinně tiché tóny,
jak líný říční proud,
a potom heligóny
a už to může dout,
do snu se světlo vklíní,
jak slova mazlivá,
jak chladné bílé jíní,
v němž smutek přebývá.

Smyslně zvučná krása,
máš úspěch, tak se směj,
jen láska nezajásá,
ta není na prodej,
v groteskně vlídném baru
se živí nadějí,
jak hraním na kytaru,
jíž struny scházejí.