Kácení máje v duchu tradic

Uprostřed Vysočiny je malá osada, do které se dostanete vlakem a potom kousek polem nepolem, po silnici a nebo i po turistické značce údolím lásky. Každoročně se zde v květnu pořádalo kácení máje, u kterého nechyběl bohatý program.

V dávnějších dobách to bylo tak, že se hrávaly různé scénky. Místní mládež se sešla a secvičovala nějaký "kus" a připravovala výzdobu. Chlapi měli na starost máj. V lese vybrali zdravý, pěkně rostlý strom, aby májka nebyla nakřivo a nedělala ostudu. Děvčata nadělala papírové květiny a těsně před kácením se musely uplést zimostrázové věnečky a věnce na máj. A hned bylo ve vsi o čem povídat.

"Tetka, viděla jste, zase měli zkoušku a šli domů až pozdě v noci." "No jo no, ale zase to bude sranda, až se sejdeme na zahradě a zahrajou nám něco ze života." Jiní si zase pochvalovali, jak je pěkné, že se mládež učí kulturnímu životu. A protože se stavěla máj den předem, mládež z okolních vsí se snažila - většinou v noci - májku podžíznout nebo dokonce ukrást a potupit hochy zdejší. Leč zdejší byli vždy řádně připraveni. Hned za šera se sešla u máje parta předem určených mladíků, s harmonikou a řádnou zásobou patřičných tekutin, to pro jistotu, kdyby je snad v noci přepadla žízeň.

Další den odpoledne nastalo tradiční slavnostní kácení. Některé roky nás u této příležitosti navštívily i kolotoč se střelnicí. Hned po poledni se začalo scházet obecenstvo. Herci s patřičnou nervozitou nastupují na provizorní jeviště a... "Začínáme!", oznamuje zdejší myslivec se zvonečkem v ruce. "Tetka, viděla jste, že to ale bylo hezký?" "To měli dobře sehrané," bilancují vesničané. A už se veškerá pozornost přesouvá k máji.

Nejzkušenější hasič a myslivec v jedné osobě se ujímá slova i pilky. Ještě patřičný zásek sekerou a už začínají řezat. Hasič a myslivec."Uf, nějak to je na sucho, chtělo by to smočit". "Ta pilka jde ztuha a taky mi vyschlo v krku."

"Hned to napravím a zvlažim" a už drží v ruce patřičnou láhev s pitím. Kapku na pilku a o malinko větší kapku do vyschlého krku a jedeme dál. Vždycky jen vtipné a vhodné průpovídky s patřičnými pauzami se všichni dočkali a máj padá k zemi. To byl čas, na který čekalo mnoho mládenců z okolí a snažili se ukrást alespoň vršek, když se jim nepovedlo v noci máj podříznout, aby získali obdiv zdejších slečen. Bylo to velice nebezpečné, ale nikdo si to nepřipouštěl. Pak už jen v čele s vrškem nad hlavami a děvčata s věnečky prošly průvodem do zdejší hospůdky k večerní veselici.

Po letech je zase tato tradice obnovena, jen odpolední program patří dětem. Do světa pohádkových bytostí pouští Ježibaba dveřmi na začátku cesty. Děti dostanou kartičku, kam sbírají razítka za splněné úkoly a na konci si vyzvednou patřičnou odměnu a dárky.

Ale kácení je stále v duchu tradice. I dnešní lidé hrají malé scénky před vlastním kácením. Každý rok na jiné téma. Jednou je to Pat a Mat, kteří vymýšlejí, jak nejlépe (podle nich) skácet máj za asistence zdravotní sestry, jindy myslivec s hajným v lese nachytají zloděje dřeva - máje.

Večerní veselice s občerstvením ze zdejší udírny je ten správný závěr po rušném dni plný zážitků.

Kácení máje v duchu tradic

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více