Vzpomínky mi plynou hlavou
ty ošklivé zaháním,
myslím jenom na ty hezké,
těm se vůbec nebráním.

Na dlani mám pět kamínků
co přivezla jsem od moře,
kamínky mi umožnují
zapomenout na hoře.

Kamínky jsou krásně bílé
a svítí mi na dlani,
přináší mi moje mládí,
moře, krásné svítání.

Slunce vyšlo, moře voní,
vrháme se do těch vln
na všechno se zapomene,
člověk je jen krásy pln.

V kamínkách ta všechna krása
ožívá ve vzpomínce
a mně tento  pohled na ně,
vhání úsměv na líce.

Zavírám si svoje oči
jen úsměv mi zůstává
a do stavu blaženého
mně vzpomínání dostává.

Pět kamínků není málo,
ale také není moc
a tak tedy oči zavřu,
říkám tiše "dobrou noc".