Hladím tě po hlavě,
hladím tě po těle,
jistě i váhavě,
dravě i nesměle.

Hladím tě přes záda,
nechám tě asi spát,
bouře se odkládá,
ne ale napořád.

Hladím tvé myšlenky,
aby se zklidnily,
zavíráš pomněnky,
říkám ti Můj milý.

Světlo mi nesluší,
s nocí si rozumím,
hladím tě po duši,
i když to neumím.