Nastalo ráno a co s tím?
Nejsem rád, když se probudím.
Lepší je sníti, nevnímat,
že už mě nemá nikdo rád.
Zdravíčko pevné, ani zdání,
stěžuji si teď bez ustání.
Klouby mě vržou, nohy brní,
jako bych trávil noci v trní.
Dech se mi krátí čím dál více,
dohořívá mě žití svíce.
Otevřu okno, prohlédnu,
copak to vidím v dohlednu?
Že voní vzduch a roste kvítí,
že ještě stojí za to žíti.
I když už stáří nezbeda,
stále víc na mně usedá.
Napřímím svoje staré tělo,
které by ještě žíti chtělo.
Vezmu si pejska na provázku
a vyrazíme na procházku.
Usmívám se a přece vím,
že za chvíli mi dojde rým.
