V Novohradských horách poblíž hranice s Rakouskem se nacházejí dvě unikátní chráněné lokality: národní přírodní rezervace Žofínský prales a národní přírodní památka Hojná Voda. Vzácná přírodní skladba není ale to jediné, čím se mohou pochlubit: jde především o nejstarší rezervace v Čechách i ve střední Evropě. O ochraně prastarých porostů rozhodl na návrh lesníků před 175 lety, 28. srpna 1838, majitel novohradského panství hrabě Jiří František August Buquoy.
Památník dob dávno minulých
K neobvyklému kroku přivedl mimořádně schopného šlechtice úmysl zachovat jedinečný prales pro potěchu budoucích milovníků přírody. V zakládajícím prohlášení inspektoru Františku Železnému napsal: „Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku pravých přátel přírody, vzdáti se v ní veškerého lesohospodářského těžení a přikazuji Vám, abyste dalšími rozkazy uvedl tuto moji vůli ve skutek, aby se v této části žádné dříví nekácelo, stelivo nehrabalo a drobné dříví nesbíralo, zkrátka, aby vše bylo ponecháno v dnešním stavu.“
Potomek francouzského rodu, usazeného v Čechách po bitvě na Bílé hoře, byl talentovaným vynálezcem a průkopníkem v mnoha dalších oborech lidské činnosti. Na svém panství Červený Hrádek dal podle vlastních návrhů zbudovat a používat dva parní stroje. Sepsal několik matematických pojednání. Proslul výrobou křišťálového skla, jehož výrobní proces zmodernizoval a zejména se proslavil vynálezem černého hyalitového skla, jehož tajemství dodnes zaměstnává znalce.
Nejvyšší padesátimetrovou jedli zlomil vítr
Z původních 172 hektarů rozlohy Žofínského pralesa je dnes chráněno 97,72 hektaru, ale bývalo tomu i jinak. Krátce po převzetí panství stejnojmenným Buquoyovým synem Jiřím hrozilo lesu naprosté vymýcení, když bylo rozhodnuto o zmenšení rezervace na necelé dva hektary. Poté byly navíc v chráněných místech po mnoho let zpracovávány souše a vývraty. Absolutní zákaz těžby dřeva byl vydán až roku 1882. Proto nemá rezervace charakter skutečného pralesa, ale spíše ukazuje zbytky pralesa, který zde býval. Návštěvníkům je oblast ležící na úpatí a severních svazích Stříbrného vrchu zapovězená od roku 1991.
V komplexu pralesovitých porostů květnatých bučin a podmáčených smrčin převažuje buk, přimísen je smrk a jedle. Najde se zde také javor klen a jilm drsný. Největším stromem pralesa byla jedle s výškou 51 m a stářím 425 let, kterou v roce 1975 zlomil prudký vítr.
Vzácní obyvatelé: tetřívek obecný a čáp černý
Bylinnému patru vévodí kyčelnice devítilistá, regionálně charakteristickým druhem podrostu je řeřišnice trojlistá. Hnízdí tu nejen běžné zpěvné ptactvo, ale i kulíšek nejmenší a sýc rousný. Zajímavý je také výskyt tetřívka obecného nebo čápa černého.
Obdobný charakter má také devítihektarový prales Hojná Voda, rozkládající se na svazích hory Vysoká nedaleko stejnojmenné obce při hranicích s Rakouskem. Na rozdíl od Žofínského pralesa je přístupný a opatřený tříkilometrovou naučnou stezkou. Obě chráněné lokality spadají do působnosti Správy CHKO Blanský les.
Rezervace Boubínský prales až po dvaceti letech
Podobně jako majitel novohradského panství hrabě Jiří František August Buquoy se za dvacet let zachoval na svém šumavském panství kníže Jan Adolf Schwarzenberg. Ten tam z iniciativy svého lesnického personálu nechal zřídit další horskou pralesní rezervaci Boubínský prales.
Koncepční síť státem chráněných území začala vznikat v roce 1933. Tehdy vyhlásilo ministerstvo školství a národní osvěty první státní přírodní rezervace, mezi nimi i Žofínský prales a Hojnou Vodu. Do té doby šlo z ochranářského hlediska výhradně o iniciativu soukromých osob nebo spolků.
