Údajně byl umíněný, hrubý a nedokázal jednat s lidmi. Ale svému řemeslu rozuměl a měl odvahu experimentovat. Díky němu vznikl v Plzni pravzor všech světlých piv vařených metodou spodního kvašení, dnes nejrozšířenějšího typu piva ve světě označovaného jako pilsner nebo pils. První várku nového plzeňského piva uvařil svérázný, ale skvělý bavorský sládek Josef Groll.
Měšťané toho měli dost, tak se poohlédli v cizině
Tomu, aby Groll mohl v Plzni uvařit své výjimečné pivo, předcházela nespokojenost tamních měšťanů s mokem, který zdejší právovárečníci vařili. Rozhodli se proto vybudovat nový pivovar. A patrně na doporučení stavitele a vlivného právovárečníka Martina Stelzera, jenž podnikl studijní cestu po zahraničních pivovarech, pozvali sládka Grolla. A to i přesto, že měl údajně příliš velké finanční nároky.
V Plzni i v celých Čechách se tehdy vařilo převážně svrchně kvašené pivo pšeničné (bílé) a také bavorské tmavé. Groll, který byl najat především jako odborník na to bavorské, překvapil pivem čirým, doposud nevídané zlatavé barvy a s hustou bílou pěnou. Dodnes se vedou dohady, zda to byl záměr a výsledek sládkovy odvahy a kreativity. Anebo snad Groll prostě vařil spodně kvašené pivo, které znal z vilshofenského pivovaru svého otce, a díky moderní technologii a hlavně jiným surovinám (žateckému chmelu, světlému sladu a měkké plzeňské vodě) mu vyšlo to, co nepředpokládal. Tedy to, co dnes všichni nazývají Plzní a co později dostalo název Plzeňský Prazdroj, neboli Pilsner Urquell.
Zlatavá barva a sněhobílá čepice, jásali pivaři
První várka nového piva byla naražena 11. listopadu 1842 a v plzeňských hostincích U bílé růže a U zlatého orla měla veliký úspěch. To dokládá i zápis v kronice: „Jaký obdiv nastal, když zaskvěla se zlatová jeho barva a sněhobílá pěna se nad ní vznášela, jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek.“
Sláva plzeňského ležáku se rychle šířila. Neuběhl ani rok a nový mok se už čepoval v Praze. Jakub Pinkas, toho času ještě krejčí, si totiž nechal přivézt na povozu z Plzně dvě vědra s novým pivem, které dal ochutnat svým známým. Úspěch byl mimořádný, a tak se rychle z krejčího Pinkase stal hostinský a zrodila se vyhlášená hospoda U Pinkasů. V roce 1856, kdy se jen v Praze točilo plzeňské už v 35 hostincích, se toto pivo začalo pít ve Vídni a v roce 1862 v Paříži. V 70. letech 19. století už ho pili i v Americe a na sklonku 19. století plzeňské pivo proniklo do Afriky, na Blízký východ a do Latinské Ameriky.
Po třech letech se musel vrátit do Bavorska
Josef Groll působil v Měšťanském pivovaru tři roky. Poté se sice opět ucházel o místo sládka, ale neuspěl. Údajně kvůli své hulvátské povaze. Vrátil se tak do rodného Vilshofenu a převzal otcův pivovar, který řídil až do své smrti. Zavedl zde výrobu piva, které stvořil v Plzni a pojmenoval jej Vilshofen Pils.
Tvůrce plzeňského zázraku Josef Groll se narodil před 200 lety, 21. srpna 1813. Pivu zůstal věrný až do své smrti, neboť se traduje, že když v roce 1887 v 74 letech zemřel, srdce mu dotlouklo v pivnici u stolu.
A jak je to dnes? Co zbylo
po bavorském sládkovi?
Rodinný pivovar Grollových už neexistuje, jeho část ale přešla pod společnost Wolferstetter, která dodnes vyrábí ležák Josef Groll Pils. Naopak Plzeňský Prazdroj je v současnosti největší pivovarnickou skupinou v Česku. Společnost náleží do druhé největší světové pivovarnické skupiny světa SABMiller a Pilsner Urquell patří mezi její prémiové značky.
