Co toužím říct

To, co ti toužím říct,
to slyšíš stále znova,
ať mluvím sebevíc,
jsou to vždy pouhá slova.

Otevřu náruč svou,
tak zvolna jako bránu,
pod klenbou duhovou
usneš až pozdě k ránu.

Světla už přibývá,
spíš spánkem nerušeným,
něha se zachvívá
poznáním netušeným.

Slova jsem chystala,
směsici povídání,
zavřená zůstala
pod zámkem z milování.