Místo toho, aby šly do školy ještě v pondělí a v úterý, kdy bylo třicátého, dostaly děti vysvědčení již v pátek. Nakonec se ukázalo, že to nebylo špatné rozhodnutí. Víkend byl tropický.
Dcera psala, kam před horkem v mezonetovém bytě pod střechou asi utečou. Přijeďte k nám, na zahrádce je stinných zákoutí dost, odepsala jsem. Když už budeme celý den venku, nebudu vařit, něco si ugrilujeme.
Vše bylo jinak. Přestože v jedné části zahrádky byl doposud příjemný stín, nanosila jsem tam květináče a truhlíky s choulostivými rostlinami, ani tam jsme v tu sobotu nebyli. Vedro dosáhlo takového maxima, že jsme trávili celý den doma, v relativně nejstudenějším pokoji, za stažených žaluzií, zavřených oken i dveří a zapnutého větráku. Když jsem šla pro jídlo, které jsem připravovala v letní kuchyňce jako minutku, ozývalo se, mami, dej na sebe pozor. Když se pejskům chtělo ven, tak zase, kdo s nimi půjde a dělejte rychle.
Den jsme strávili vyprávěním a vzpomínáním na různé, skoro již zapomenuté rodinné příhody. Ven na zahrádku jsme si sedli až se setměním a ještě dlouho potom byly na tmavě modré obloze rudé červánky a bylo neobvyklé teplo.
Vedro vrcholilo v neděli. Venku bylo 40°C, doma 30,5, v bazéně 34. Ven nikdo nechodil.
Zkusíme to doma, psala dcera. Zatáhneme, co se dá, i narychlo vyrobené venkovní rolety, a budeme si číst při lampičce.
I u nás už bylo nesnesitelně. Copak my, schováme se, Betynka zalézá v těchto případech pod postel, my zatahujeme žaluzie. Ale co zahrádka, tu jsem litovala. Saláty byly sice zastíněné stříškou se závěsem a tam, kde to nejvíc pálí, jsem roztáhla dva slunečníky. Někde jsem dala na záhon stůl, přes něj závěs, ale zdaleka to stačit nemohlo.
Výsledek byl hodně smutný. Sluníčko, jinak blahodárné, popálilo většinu keřů rybízu a všechny keře josty z osluněné strany. Opačné půlky keřů nebyly tak spálené, ale plody buď opadaly, nebo byly nepoužitelné. Většina keřů vypadá teď z dálky jako maskáče, žluto hnědo zelené. Příroda se však nevzdává a jako již mnohokrát nás učí. Na keřích, hlavně na mladých namnožených rybízech, se už objevují nové lístky.
A tak podobně jako na jaře, kdy stačily dvě náhlé mrazivé noci, aby zničily celou budoucí úrodu meruněk, stačily v létě dva nadměrně horké dny a úroda drobného ovoce se zmenšila na minimum. V pondělí jsme očesali zbylý rybíz, který roste alespoň část dne ve stínu. Kdyby vedra pokračovala, ať se nezničí všechno.
Na velké meruňce jsme vyhlíželi jeden oranžový plod. Spadl při bouřce, která po tom vedru následovala. Tuto jednu pěknou meruňku jsem umyla od mravenců a všichni tři, i s Betynkou, jsme se rozdělili. Střední meruňka, co měla loni obrovské plody, nemá nic. Na mladém stromku, kterému jsem dnes ostříhala vytáhlé přírůstky, jsem nečekaně objevila meruňky dvě.
Každý rok je jiný, bylo to tak vždy a bude, přírodě, naštěstí, nelze poroučet.
Soňa Prachfeldová
