Jednou večer
šla jsem lesem
na procházku
se svým pejskem
Bylo léto
byly svátky
a já začla věřit na pohádky
I můj pejsek
se tak trochu lek
les byl plný světýlek
Hejna svatojánských broučků
rozsvítila lucerničky
na každém paloučku
les byl plný světlušek
Chodili jsme potichoučku
a zírali v úžasu
na tu pohádkovou krásu
les byl plný bludiček
Na cestu si svítily
Copak asi hledaly?
Kapky rosy k osvěžení
nebo něco co už není?
Novou pohádkovou zemi?
Kdopak nám dá vysvětlení
jak to bylo se svícením
v našem lese po setmění?
(Vzpomínka na nezapomenutelného kamaráda – malého knírače Bertíka)
Dalibor Polanský
