Příšerný atribut

Svatý Erasmus Formijský se totiž na svých vyobrazeních a sochách povětšinou nonšalantně opírá o naviják, na kterém má namotaná vlastní střeva.

Podle Jacoba de Voragine a jeho Zlaté legendy (Legenda aurea, 1298) pocházel Erasmus z Antiochie, tedy z území dnešní Sýrie. A stal se tam biskupem. Za vlády silně protikřesťanských císařů Diokleciána a Maximiána (přelom 3. a 4. stol.) ho opakovaně krutě mučili a on pořád přežíval. Zřejmě proto je v elitní skupině Čtrnácti svatých pomocníků v nouzi.

Svatý Erazim úplně vpravo. I se svým hrůzným atributem. Socha v Bazilice sv. Jakuba Většího v Praze. (Fotografie: Šárka Bayerová)

Erasma bili, ponižovali, plivali na něj, ale on od své víry neustoupil. Modlil se, i když mu otevřeli žíly a nechali ho krvácet. Pokaždé došlo k zázračnému uzdravení. Zasahoval anděl. Dokonce i když Erazima hodili do studny plné jedovatých hadů a lili na něj vroucí olej. Tehdy se podařilo mučedníkovi utéct, protože se znenadání strhla obrovská bouře. Provazce deště římské pochopy na čas oslepily a zneschopnily. Erazim tak mohl odejít až do dnešního Libanonu. Do hor, kde sedm let žil jako poustevník. Až se mu zjevil jeho strážný anděl a vyřídil vzkaz. Věřící v jeho diecézi ho potřebovali. A tak Erasmus poslechl a a vydal se na cestu domů. Nedošel. Chytili ho a uvěznili. Pak přišla další série veřejných výslechů a mučení. Erazim využil situace k propagaci křesťanství a odsoudil císaře za jeho bezbožnost a krutost. Takže přitvrdili a týrali ho ještě víc. Nakonec mu otevřeli břicho a jeho střeva pomalu navíjeli na zmíněný budoucí atribut.

MUČEDNICTVÍ SV. ERASMA. Dřevoryt z roku 1471 ze "Života svatých". Text ke znázornění zní: "Císař se rozzlobil a dal sv. Erasmovi navijákem vytrhat z těla vnitřnosti." (Fotokopie z knihy ROK SE SVATÝMI, Karmelitánské nakladatelství. Z archivu Šárky Bayerové)

Legendy říkají, že i tuhle hrůzu Erazim přežil. Další zázrak. Poté anděl oznámil, že pojedou na nové působiště. Až do italské Campanie. Takže se Erasmus vydal na cestu. Ve městě Formia pak sloužil věřícím jako duchovní správce. A údajně tam za pár let v klidu a v tichosti zemřel. Snad v roce 303.

V 9. století byly Erasmovy ostatky převezeny do Gaety, která leží u stejnojmenného zálivu poblíž Neapole. Dodnes jsou uloženy v 'jeho" kapli v katedrále sv. Erasma a Marciana. Není tedy divu, že v Gaetě je proslavený mučedník i patronem.

Svatý Erazim má na starost i mnoho dalšího. Třeba pevnost Elmo na Maltě a patronaci nad námořníky. To proto, že cestou do Itálie modlitbou odvrátil ztroskotání lodi. "Díky" navijáku drží ochrannou ruku i nad provazníky, soustružníky a tkalci. A patronuje dokonce houslistům! Ach ta střívka...

Především ale Erazim pomáhá od bolení v podbřišku a při kolikách, křečích i žaludečních potížích. Také ulevuje během porodních bolestí a dokonce odvrací dobytčí mor.

Jak jsem k tomuhle zvláštnímu svatému přišla? Všimla jsem si jeho sochy v Bazilice sv. Jakuba Většího. Viz fotografie výše. Něco jsem o něm už věděla, takže jsem jen zapátrala po podrobnostech. Vynořil se mimořádně krutý osud. I když jen legendární.

A protože měl Erazim svátek už 2. června, slušelo se ho připomenout...