Nepatřím mezi VIP, tedy důležité lidi. To mě, vůbec nevadí. Nepotřebuji to, protože si sebe  vážím a jsem se sebou spokojen. Duší jsem plebejec, i když jsem vzdělaný. Ve společnosti obyčejných lidí nemusím být tolik ostražitý, nikdo z nich kvůli kariéře a zištným cílům vám „nebodne nůž do zad“.  Věřím ve  zdravou sílu krve prostých lidí.  Elity časem zdegenerují. Vzpomínám na svého dědečka, který mi radil, když jsem začal na mlýně chovat králíky. Povídá mi „Jindro,  jeď do České Třebové, příští víkend je tam výstava, a kup si tam samce. Tady je to spřízněné, budeš mít zdravý chov“. Stál mě dvě stovky, to byly tehdy velké peníze a bylo to daleko.  Vyplatil se mi. Měl jsem od něho spoustu výtečných králíků.

Proč z Havířova pochází modelky, sportovci, hudebníci a zpěváci víc než je to běžné jinde? Protože je to tam pěkně promíchané. Přišli tam za prací lidé ze všech koutů bývalého Československa. Jak jsem někde vyčetl, tak přijde doba oligarchů,  bohatých lidí, kteří chtějí ještě k tomu moc. Ocitneme se možná znovu ve feudalismu. Moc se bude dědit. Vytěsní tradiční strany, oni si zaplatí nákladnou kampaň a koupí si veřejné mínění. Podle mě většina lidí nemá vlastní názor, věří slibům a nechá se vědomě zmanipulovat i zkorumpovat.  Je čas peněz, nikoliv revolucí. Vládnout mají ti nejschopnější, nikoliv ti, kteří mají nejsilnějšího tatíka.

Proč mě napadlo o tom psát? Asi před třiceti lety jsem začal s posilováním. Dnes patřím k nejstarším cvičencům. Chodil jsem do Bavarie v okrajové čtvrti našeho města. Vedle byl sál, kde se konaly diskotéky. Tam jsem do rána oslavoval svou dceru, která přišla na svět po dvou synech. Byl jsem tehdy velmi pyšný a jsem na ni dodnes. Časem jsem se přesunul blíže k bydlišti. Jenže majitel zkrachoval a fitko koupila nadnárodní společnost, která ji vyšperkovala. Nebudila ve mně důvěru. Zavedla smlouvy na rok a pokuty za předčasné ukončení členství.   Začal jsem opět chodit tam, kde jsem začínal. Kamarád, který chodí do té nové posilovny, mi povídá: „Jindro, je to tam levnější než v Bavarii, moderní stroje a chodí tam pěkné ženy. Je na co se koukat. Můžu dvakrát do roka vzít zdarma sebou někoho. Nechceš se tam se mnou podívat“? Kývl jsem a v pátek dopoledne jsme tam spolu zavítali.

Začala se tam scházet elita našeho města. První dojem? Nezdraví se tam. „Já mám přece větší cenu než nějaký důchodce, na kterého přispívám do systému. Jsem přece manažer nebo podnikatel. Tomu dědkovi mám zdravením projevovat úctu“? Možná tak nějak o nás přemýšlí tito „úspěšní lidé“. Třeba si myslí, že budou  věčně mladí a výkonní. Necítím k těmto lidem nenávist nebo závist, spíše je mi jich líto. Každého člověka formuje rodina a dnešní konzumní společnost spíše upřednostňuje výkon a rivalitu než slušnost a soucit. Dobré vztahy mezi lidmi ji směrem k prosperitě jen zdržují. Nebylo mi tam dobře mezi drahými úbory, přetvářkou a vytahováním. Kamarád mě nezviklal. Tam rozhodně nepatřím. Raději si o dvě stovky na měsíc připlatím. Lidé si v Bavarii  přejí a radují se i z úspěchů druhých. Neberou je jako konkurenci.