Bylo nám krásných padesát,
připadali jsme si ještě mladí,
a chtěli jsme hodně znát.
Moře se zdálo být blízko,
a tak na pár týdnů jsme řekli,
sbohem rodná vísko.
U moře bylo
nádherně, krásně, dobře.
Žhavé polibky slunce
dávaly znát, že slunce
je náš kamarád.
Vlnobití moře,
stopy v písku nezůstanou věčně.
Ale i když už je to
spoustu let zpět, stále si máme
o moři co vyprávět.