Když jsem přijela do Matery poprvé, procházela jsem hodiny a hodiny úzkými uličkami, neúnavně šlapala po schodech nahoru a dolů a hledala cestu, kudy provedu skupinu, která měla přijet. Uchvátil mne Sasso Caveoso.

Na náměstí San Pietro Caveoso před kostelem stejného jména prodával starý muž ve stánku suvenýry, brožurky a pohlednice. Zastavila jsem se u něj a dala se s ním do řeči. Vyprávěl mi, že se jmenuje Lorenzo, že kdysi zde dělal průvodce a dnes už jen prodává. Vidíš tamhletu cestu, kudy vede okružní cesta s průvodcem kolem Sassů? Tu cestu kdysi postavili, když měl přijet Mussolini. Matera jako první povstala proti německé okupaci. Dne 21. září 1943 se materanští vzbouřili a bojovali proti Wehrmachtu.

Dívám se, co vše stánek nabízí. Lorenzo vyndá pohledy již neexistující Matery a podává mi je. Pohlednice ukazuje minulost Matery. 

Na obrázku jsou velké odvodňovací kanály pro odpadní a dešťovou vodu, která odtékala ze Sassů do volného prostoru na náměstí a do potoka Gravina. Během demontáže a stavby kanalizačního potrubí kromě dělníků se zvědavostí přihlíží i mnoho obyvavel Matery. 

Pier Paolo Pasolini a Enrique Iraziqui o pauze při natáčení. Vpravo sedící Maurizio Lucidi, asistent režie

Na druhé pohlednici je Pier Paolo Pasolini. Natočil tu Evangelium sv. Matouše. Viděla jsem ten film. Černobílý, působivý. Hrají v něm neherci. Lidé z Matery. Ježíše ztvárnil španělský student ekonomie, zestárlou Marii hraje Pasoliniho matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku.

O padesát let později zde natočil Mel Gibson Umučení Krista.

Lorenza jsem vídala pokaždé, když jsem prováděla skupinu. Vždy jsme na sebe z dálky mávali, dodával mi oporu. Vodila jsem k němu svou skupinu, občas si něco u něj koupili.

Ráda jsem chodila na via Ridola, což je dopravní tepna téměř neporušena od svého vzniku s paláci postavené v 17. a 18. století. Nedaleko se nacházel kostel Očistce /Chiesa del Purgatorio/ věnovaným duším v očistci. Fasáda je vyzdobená strašidelnými lebkami a motivy smrti.

Nedaleko je zmrzlinárna /Gelateria/ s výbornou zmrzlinou. Jednou jsem tam seděla se skupinkou asi 12 lidí. Pochutnávali jsem si na poháru, když si vedle ke stolku přisedl muž středního věku s mladou dívkou. Mluvili jsme nahlas a když muž zaslechl češtinu, obrátil se ke mně a anglicky povídá: "Jmenuji se Jan Hus" a podal mi svůj doklad k nahlédnutí. Myslela jsem, že si dělá legraci. Opravdu se tak jmenoval. Požádala jsem ho, zda to mohu přeložit skupině a dát doklad kolovat. Přikývl a bavil se tím, jak všichni nevěřícně zvedli oči od dokladu.

Na vrchu Civitas se nachází katedrála postavena ve 13. století v románském apulském slohu zasvěcena Madonně della Bruna a sv. Eutachovi. Oba jsou patroni Matery. Katedrála stojí na nejvyšším bodě mezi oběma Sassi. Když jsem jednou scházela dolů přes Sasso Barisano, všimla jsem si obydlí, kde právě probíhala rekonstrukce. Nahlédla jsem dovnitř a užasle si prohlížela zrekonstruovanou koupelnu, obloženou nádhernými kachlíkami. Hlavní místnost byla osvětlena křišťálovým lustrem. Dříve nuzné obydlí bylo přestavěno na luxusní rezidenci. 

Chudoba a bída je dnes minulostí. Stejně tak na Sassu Caveoso najdete plně vybavené apartmány se solárními panely a recyklovanou dešťovou vodou. Elegantní, pohodlné, útulné. Z teras a balkónů se nabízí krásné výhledy. Zvláště večer je osvětlená Matera přímo pohádková.

 

FOTO: Michaela Přibová