Postřehy z cest Matera - I.část

Sem Kristus nikdy nedošel, jako sem nepronikl čas, lidský duch, naděje, příčina, následek, myšlení, dějiny. Kristus se zastavil v Eboli. Píše ve své knize stejnojmenného názvu Carlo Levi.

Do těchto míst přijel Carlo Levi v poutech na rukou doprovázen dvěma státními představiteli státní moci. Ve 30. letech 20. st. Basilicata sloužila jako jakési vyhnanství pro politické odpůrce. Malíř, spisovatel a lékař Carlo Levi sem byl pro své antifašistické smýšlení poslán fašisty.

Basilicata se rozkládá v nártu italské boty a její pobřeží omývá Tyrhénské a Jónské moře. Je nazývána Lucanií podle kmenů Lukánů, kteří zde žili v 5. století př.n.l.

Toto místo znal Levi z dopisu své sestry, která do Matery přijela jako lékařka. Ohromená bídou lidí tohoto místa.

Sassi di Matera, tedy Kameny Matery je městská čtvrt´, ve kterých se žilo. Svému bratru Carlovi popisuje obydlí vyhloubené ať už přírodně či lidskou rukou ve ztvrdlé stěně propasti. Vzniká obydlí ve skalách zv. „ Sassi“. Bez oken, kam světlo i vzduch mohlo vejít jen dveřmi. Někde chyběly i dveře a lidé sestupovali do svých domovů po schůdkách otvory ve stropě. Jako lékařka byla zděšená zoufalými podmínkami bydlení. Rodina měla pro sebe obvykle jednu jeskyni a v ní spali všichni pohromadě – muži, ženy, děti i zvířata. Na podlaze leželi psi, vedle ovce, kozy a prase. Takto žilo kolem dvaceti tisíc lidí.

Nejhrůznější byl podle lékařky pohled na děti. Úplně nahé nebo v cárech ve špíně na prazích domů seděly v palčivém vedru, vyhublé na kost s nafouklými bříšky, měly infekční onemocnění trachom, ve vlasech plno vší a strupů. Seděly na zemi v prudkém slunci s přivřenýma očima a červenými oteklými víčky, mouchy jim lezly po očích, ale děti seděly nehnutě a ani se po nich neohnaly a nesnažily se je zahnat. Jako by je necítily, zůstávaly nehnuté. Chorobně žluté tváře poznamenané malárií, některé v horečce drkotaly zuby, kost a kůže – to z nich udělala úplavice. Děti na ní volají slečno, dejte nám chinin. Malárie. Při pohledu na takový obraz špinavé bídy má pocit, že se ocitla uprostřed morového města. Takhle jsme si ve škole představovali Dantovo peklo, píše bratrovi.

Ovšem městem je okouzlena. Matera je opravdu překrásné, malebné okouzlující město, dodává v závěru. Obydlí vyhloubené do skály, úzké uličky, příkré schodiště, kamenné domy.

Matera – město, jehož historie sahá až do paleolitu a je jedním z nejstarších měst na světě, protože lidé tu žili už v paleolitu a je nepřetržitě osídlená zhruba 7000 let. Jsou zde neolitické jeskyně, vydlabané v tufové hornině. Domy jsou tesány přímo do skály z vápencového tufu, zdvihající se nad přirozeným kaňonem řeky Graviny, Do skály jsou tesané domy i kostely.

V 19. století byly osídlovány i nevyhovující jeskyně – původně zvířecí chlévy – bez tekoucí vody. Z drsných podmínek vyrostl houževnatý a nezávislý duch.

Stísněnost a zanedbanost Sassů upoutala pozornost díky Levimu a r. 1952 následoval zvláštní zákon o výstavbě nových čtvrtí, moderních předměstí a rekonstrukci obydlí.

Když Materu navštívil v 50 letech 20 st. Alcide de Gasperi premiér Itálie, pronesl, že je to „ostuda Itálie“ a nařídil násilné vystěhování do nově postavených tufových domů, do nových státních příbytků. V r. 1952 se začalo uskutečňovat přesídlení 25 000 lidí. Matera tehdy měla 30 000 obyvatel a přesídlení probíhalo od 1953-1968. Mnohé jsou rekonstruované a přestavěné na útulná obydlí.

R. 1993 bylo Staré Město Sassi di Matera zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

V r. 2019 se Matera stala Evropským hlavním městem kultury společně s bulharským Plovdivem.

Sassi jsou domy vyhloubené přímo do kalkarenitové horniny, místně nazývaná „tufo“, nejde však o sopečný tuf ani tufový vápenec. Slovo Sasso pochází z latinského slova Saxum, což znamená kopec, skála, nebo velký kámen.

Dnes sem přijíždějí davy turistů prohlédnout si toto kamenné město.

Je zde otevřeno muzeum, ukázka, jak dříve se tísnili nádeníci s rodinami v naprosto nevyhovujících podmínkách. Když jsem přijížděla se skupinami, musela jsem od parkoviště volat děvčatům do muzea, v kolik přesně dojdeme a nesměli jsme se opozdit ani o pět minut, neboť po nás následoval další proud skupin.

A takto vypadalo obydlí. Casa grotta – Jeskynní obydlí. Zde žila čtrnáctičlenná rodina spolu s koněm, prasetem a slepicemi.

Interno della casa-grotta, museo a Matera

Airin - Own work CC BY - SA 1.0

https: //en.wikipedia.org/wiki/Sassi_di_Matera#/media/File:Matera_casamuseo.jpg

Jelikož obydlí bylo situováno ve vrstvách nad sebou, pramenitá voda chybí.

Zařízení se skládalo z manželské postele, vysoké z důvodu vlhkosti podlahy. Postel též sloužila jako další prostor k použití. Např. slepicím a kuřatům. Na železných podstavcích postele byla dřevěná prkna a na prknech matrace vyplněná listy kukuřice. Komoda napravo od postele sloužila k uložení šatstva. Poslední zásuvka, přihrádka byla i přes noc otevřena. Sloužila kuřatům. V šuplících spaly též nejmenší děti. Před postelí byla skříň, která sloužila jako spíž, kde byl uložen chléb,, mouka, sýry, luštěniny.

Casa grotta Author: Gorup de Besanez

https: //commons.wikipedia.org/wiki/File:Ita11141_01.jpg CC -BY - SA 4.0

Ve skalní stěně před postelí byla stáj pro mula (mezka). Vedle mula či koně byli slepice, prase a další zvířata. Chlívek byl oddělen příčkou od obytné místnosti. Nebyl zde septik, tělesné potřeby se vykonávaly do tzv. cantero, vázy z terracotty s dřevěným poklopem, která byla nalevo od postele.

K jídlu se celá rodina shromáždila u malého stolku, na něm byl obvykle velký talíř a z něj jedli všichni.

V místnosti byl tkalcovský stav a nářadí na zpracování bavlny. Ten si obvykle ženy půjčovaly či pronajímaly k opravě oděvů pro děti.