Do Děčína jsem měla namířeno už dlouho, avšak návštěvu jsem odkládala na počátek letošní turistické sezóny. Vysoko na skalním ostrohu nad soutokem řeky Labe s Ploučnicí září do dáli krásný a výstavný zámek. A právě ten je předmětem mého zájmu.
Nebudu zabíhat do podrobností ohledně jeho historie, tu si v případě zájmu snadno najdete na webových stránkách zámku, v turistických příručkách a nejlépe za prohlídky zámku při osobní návštěvě. Zmíním tedy jen, že zámek po dlouhých tři sta let držel hraběcí rod Thun-Hohenstein, a to v letech 1628–1932.
Moje návštěva děčínského zámku započala na nádraží, kam mě přivezl vlak, směřující od Prahy. K zámku je sice možné se přiblížit autobusem, já jsem dala přednost pěší vycházce. Kousek za nádražím se dostanete k Labi, odkud už máte zámek před sebou jako vymalovaný. Těšila jsem se, že se k zámku projdu po novoučké lávce, která byla do provozu dána doslova před pár dny. Otvírají se z ní krásné pohledy na zámek, řeku a též strmou Pastýřskou stěnu naproti zámku. Pravda je, že při použití autobusu bych vystoupila u vchodu do zámku, ale zase bych přišla o romantickou cestu vzhůru na skálu. Pod zámkem se totiž rozkládají terasovité jižní zahrady s vyřezávanými lavičkami, květinami, vodotrysky ... Stoupání mi nepřišlo nijak náročné.
K zámku je naprosto unikátní přístup, který u nás nikde jinde nenajdete. Vede k němu totiž 292 m dlouhá a 9 m široká dlážděná cesta, sevřená kamennými, až 7 m vysokými zdmi, nazvaná Dlouhá jízda. Zčásti je vytesaná přímo do skály. Dokončena byla v roce 1672. Dlouhá jízda spolu s navazující Růžovou zahradou prošla náročnou rekonstrukcí a otevřela se veřejnosti na podzim 2025. Z tohoto důvodu jsem s návštěvou čekala na letošní jaro.
Růžová zahrada s glorietem a sala terrenou rovněž vznikla během barokní přestavby zámku koncem 17. století. Po rekonstrukcí nyní září novotou, sala terrena překrásnými freskami a z protějšího glorietu přehlédnete velkou část Děčína a jeho okolí, zahradu se sala terrenou a nahlédnete dolů do souběžné Dlouhé jízdy.
Samozřejmě jsem si nenechala ujít ani prohlídku zámku s průvodkyní, která nám řekla spoustu zajímavostí.
V 19. století zámek navštěvovaly významné osobnosti politického i kulturního života. V roce 1854 se zde konal diplomatický kongres panovníků Rakouska, Pruska a Saska. Pobyla zde se svým manželem Františkem Josefem I. i známá rakouská císařovna Sissi. Často tu pobýval i následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d’Este. Po sarajevském atentátu tu byly jeho osiřelé děti Max, Ernst a Sophie vychovány u své tety Marie Chotkové, provdané Thunové. Skladatel Fryderik Chopin tu pobýval v roce 1835 a složil zde a uvedl valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský.
Bohužel v roce 1932 museli Thunové z finančních důvodů zámek prodat. Koupil ho Československý stát a od té doby v něm sídlila armáda. Tou poslední byla armáda sovětská. Po jejím odchodu získalo v roce 1991 zámek do svého vlastnictví město Děčín a započala jeho náročná a velmi nákladná rekonstrukce. Z původního vybavení se toho mnoho nedochovalo. Obytné prostory jsou však vybaveny zařízením obvyklým v 19. století a rozhodně stojí za to si výsledek úsilí mnoha lidí prohlédnout.
Vstupné na základní prohlídku je 160,- Kč, pro studenty a seniory 120,- Kč, pro děti 90,- Kč.
Vstupné do Růžové zahrady je 40,- Kč.
Přímo v objektu zámku je jak restaurace, tak kavárna. Růže právě začínají rozkvétat.
Anna Potůčková
