Řeka byla skoupá na slovo, nesla jen to ticho miliónů tun hmoty. Kolem nahrubovaného kmene, o který se opíral, horizontálně fičela notová osnova prudce hnaných vloček a vyrazit proti nim ho lákalo jako resekce zubů.
Přes bílé provázky uviděl vpravo omrzliny řeky, jejíž znepokojivá hladina vypadala jako velké dlažební kostky na prosincově mokré Via Appia, kde si nedávno málem vymknul nohu. To by se mu dříve také nestalo, všechno bylo přiměřeně pevné, odolné a spolehlivé. Stačí pár nečekaných selhání a přestanete tělu důvěřovat. Místy vítr pocuchal kštici hladiny, která nebyla zvyklá přizpůsobovat se ničemu jinému než břehům, na nich se zvedala nezřetelná hradba strážních stromů, některé z těch starých snad pamatovaly defenestraci, ale většina těch nových tak Havla v oblaku cigaretového kouře a revolučních ideálů. Za stromy leželo prostěradlo zasněženého pole se strojově vyrovnanými řadami jednonohých cínových vojáčků, zbylých po sklizni kukuřice. Vojáčci se ztráceli v dálce šedivého splývání nebe se zemí. Kam jen oči dohlédly a dál, kam pronikala jen představivost, všude se rozprostírala šeď, pro jedny úplně stejná, otravná a nudná, pro někoho nekonečně proměnlivá. Vždy, když se cestou dní kolem něj rozprostřela ta mlžná pustota ,vzpomněl si na vzácný dar vidět krásu, jenž je ve všem, dar, který se snažil vštípit do hlav studentů, profesor Dvořan v dějinách umění, tenkrát, dávno, v čase nesmrtelnosti, kdy burácení uvnitř lehce překřičelo srdce kostelních zvonů.
"V Las Meninas, milí kolegové, se Velazquez vyznal s odvahou propůjčenou jen géniům ducha, z obdivu k neokázalosti a delikátní vytříbenosti a vzdorně oslavil všechny dostupné valéry šedí od modravých a zelenkavých přes siénové, okrové a kadmiové až po kobaltové a ultramarínové s vitalitou nenacházející před ním ani po něm rovného. Zvláště je to oslavné na šatičkách malé infantky. A to vše uprostřed koridy barev španělského slunce. Jaká smělost, hned příkře odmítnutá zdegenerovanou omezeností habsburského dvora. Bohatý, kdo dokáže z věcí a dějů vnímat sotva slyšitelný šepot."
Jan si musel tenkrát před 30 lety přiznat, že k těm bohatým nepatřil ani on. Možná to bylo tím hrubozrným materiálem, z něhož byl po horalských předcích vystavěn, možná pozdější všudypřítomnou bombastickou povrchností a všemožným, smysly otupujícím haraburdím, sprostotou a dutostí lidí. Ty jemné dotyky tenkrát neviděl a nevnímal. A možná to byl jen obyčejný pud sebezáchovy, který mu nedovolil posouvat práh vnímavosti k dobru a kráse a stát se pak lehce kořistí sil, před kterými by přišel o schopnost ubránit se. A že tenkrát v tom čase lidských obětí se toho na ně hrnulo k mezím výdrže. Od bolševické márnice, přes generační martýrium dospívání až po nenávratné investice do beznadějných lásek. Dnes už vidí mnohem více. Vidí, prožívá a dávno má zasunuto do osobní galerie tajných zázraků. Taková malá drobnost mezi tisíci jinými, které nečekaně přinesl věk ztišené zralosti, tak nepřátelsky ocejchované jako stáří. Stáří zbytečné, protože nezpeněžitelné a přesto důležité a krásné jak světlušky nad bezednou bažinou.
Více o knize Jen záblesk na janpodesva.weebly.com
P.S. Milé čtenářky a čtenáři, díky vaší laskavé přízni už mají ukázky z uvedené knihy přes půl miliónu přečteUpřímně děkuji. Jan Podešva
Pošlete odkaz na tento článek
Když dvě ženy na prahu čtyřicítky vstoupily do lokálu topícího se v oblacích cigaretového kouře, ta vyšší těkala očima po místnosti.…
Na letiště je přivezl otec Zuzany a v hale se s nimi loučil. „Holky, máte před sebou krásnou dovolenou, tak si jí užívejte, ať se vám nic…
Zase jednou přijela na sraz omylem o hodinu dřív. Přemýšlela, co bude dělat, když je venku po ránu na courání ještě docela chladno.…
Podél břehu potoka jde dvojice. On štíhlý, vysoký, mládenec s kudrnatými černými vlasy a pod nosem tenký černý knírek. Jmenuje se Materiál.…
Ano, tomu mladí neuvěří, ale takhle jsme museli žít za totality. Ani netuší, jak jim je ve svobodě fajn.
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu. Na první pohled se zdálo, že pozoruje svými kamerkami důmyslně ukrytými v…
Už když se narodila, všichni ji milovali. Věděla to, cítila to. I nóbl americký jméno jí dali. Byla jedinečná, protože byla vymodlený…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k domu chodili, žil byl kominík Albín. To jméno mu dala maminka po panu…
K autobusu zdáli přibíhala schvácená starší paní s kufrem. Mezi nádechy tiše lamentovala, proč se tak zbytečně vracela.
Pizzerie na předměstí kousek od nádraží byla onoho brzkého letního odpoledne poloprázdná. U jednoho stolku se hihňaly dvě sotva dospělé…
Krátká moderní pohádka pro dospělé s úsměvem i špetkou pravdy.
Horké páteční odpoledne zrovna nelákalo na procházku příměstskými ulicemi, nicméně v místním krámečku zanedlouho zavírali, tudíž nebylo…
Na den, kdy dostala Olina Nesnášenlivá, ředitelka Základní školy pro protivné holky, nabídku od ředitelky střední školy stejného zaměření,…
„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu vychovávat ňákýho zmetka, kterej dopadne jako ty!“ Po tomhle Filipově…
„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký čas z toho budete zoufalý, ale později vám to vynahradí někdo jiný. Hodně…
„Dokázal by sis mě představit v dvoudílných plavkách?“ zeptala se mě má kamarádka Maruška zkoumavým hlasem, když jsme spolu v letním…
Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje…
Lenka naléhala na setkání se mnou už pár měsíců. Před rokem nečekaně ovdověla. Děti nikdy kvůli svému pohodlí a sobectví nechtěli. Netajili…
Když varhany strnišť začnou falešně pískat, je tu konec léta a husy bernešky, letící vysoko po nebi, by si klidně mohly myslet, že to dole…
Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné…
Většinou jsem jezdila k babičce ráda. Bydlela jen o vesnici vedle a jako malou mě tam často s dědou hlídávali. Babičky dům byl obrovský, s…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce jsem po celkem snesitelném prostředí v metru doufal, že budu mít kapku…
Tak přece, konečně to vyšlo, prolétne Honzovi hlavou a už pádí k autu, které mu na stopu zastavilo. Otevře zadní dveře, hodí bagl na…
„Pavle, budeš se ke své nové přítelkyni stěhovat nebo ona k tobě?“ zeptala jsem se sice zvesela svého neoficiálního manžela poté, co se mi…
To zas bylo léto! Prej prázdniny. Stejně za to všechno může Markéta. Kdyby se do toho nemíchala! A ty její blbý rady!
Když se Lenka navzdory mému ustavičnému přemlouvání rozhodla odstěhovat s naším tehdy dvouletým Péťou na samotu prakticky mimo veškerou…
Ruština! Všichni, včetně poloviny ruštinářek, ji nesnášeli, a kromě Jana z ní všichni před půlrokem maturovali. On měl na průmyslovce jako…
„Ty máš ale kliku, představ si, že chybělo málo a měl bys teď před sebou místo mě příšeru se zafačovanou hlavou, s nohama, rukama v sádře a…
„Evo! Evóóó!“ „Proč mě voláš a kam se oblékáš? Máš tady nedopitý čaj,“ zmateně říkala Eva. „Musím do práce.“ „Teď? V pátek večer? Vždyť…
Zdeňka jsem si nedokázala nikam zařadit. Nepatřil ani do skupiny rádoby alfa samců, kteří se napřed kasají, jací jsou v posteli mistři…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne