Staří mistři ve Šternberském paláci na Hradčanech

Začátkem dubna t.r. jsem zde upozornil na start pilotního projektu „Zpřístupnění kultury všem“, kdy od neděle 5. dubna budou každou první neděli v měsíci zdarma zpřístupněny státní galerie (viz www.i60.cz/clanek/detail/38348/bezplatne-do-stalych-expozic-nekterych-statnich-galerii-a-muzei-vzdy-prvni-nedeli-v-mesici). Osobně jsem toho využil k návštěvě Šternberského paláce na Hradčanech, kde jsem byl naposledy před více než 10 lety, v němž Národní galerie (dále jen NG) nainstalovala výstavu Staří mistři II.

Výstava začíná v 1. patře, kam se vyjde po schodišti. Návštěvníka uvítá přehled významných milníků z historie NG, např. že galerie v tomto paláci byla otevřena již v roce 1814, avšak sama NG v Praze byla založena až roku 1946 (tudíž letos slaví 120 let), od roku 1947 v tomto paláci uchovává mistrovská díla starého umění a v roce 2020 zde otevřela stávající trvalou expozici Staří mistři II poté, co v nedalekém Schwarzenberském paláci v roce 2019 zpřístupnila expozici Staří mistři I. Na úvod je vystaven rozměrný obraz francouzského malíře Bénigne Gagnerauxe (1756 – 1795) s králem Gustavem III u papeže Pia VI (přesný název je The Pope Pius VI showing King Gustavus III the Vatican Galleries). Originální malba je ve sbírce Nationalmuseum ve Stockholmu a byla namalována pro švédského krále v roce 1785. Pražská verze je signovaná replika, kterou si od Gagnerauxe nechal udělat papež a která se dostala do sbírek císařské armády a tak později do Prahy. Postavy na obraze jsou pod obrazem očíslovány a na vedlejším panelu je popsáno, kdo je kdo.

03-benigne-gagneraux-kral-gustav-iii-u-papeze-pia-vi.jpg

Vstup do prvního sálu nezačíná klasickou renesancí, ale byzantskými a postbyzantskými ikonami. Pozornost upoutá polyptych dvanácti svatých z 15. století. Pochází ze sbírek rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d’Este a do Prahy se dostal až po roce 1939 ze zámku Konopiště. Ostatně z jeho sbírky pochází i většina obrazů italských škol 14. a 15. století (tzv. primitivové) vystavených v tomto paláci (další část jeho sbírky zůstala na zámku Konopiště).

Vstupem do další místnosti lze pak již zahájit prohlídku sálů s obrazy starých mistrů. Jako první mne zaujal obraz Madona s kosatcem. Sice je označený jako od Albrechta Dürera, malíře německé renesance řazeného k norimberské malířské škole, ale ten ho nevytvořil přímo, a obraz namaloval někdo z okruhu jeho školy ve druhé polovině 16. století. Nicméně však souvisí s obrazem Albrechta Dürera Růžencová slavnost (ten byl v době mojí prohlídky bohužel zapůjčený). Restaurátoři a historici umění upozorňují, že právě díky Madoně s kosatcem víme o některých detailech původní podoby Růžencové slavnosti — například o namalované mouše na Mariině koleni, která se na Dürerově originálu během pozdějších oprav ztratila (viz https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/ruzencova-slavnost-albrechta-duerera-mela-sve-mouchy-33817, kde lze též shlédnout video).

Další sál ohromí nejmonumentálnější oltářní sestavou v expozicích NG. Je v něm pouze gotický Pašiový oltář z Göttingenu od Hanse Raphona. Z původního počtu 41 malovaných desek se jich dochovalo pouhých 13. Tematicky se soustředí na Kristovo utrpení (pašie).

V dalším sále převažují obrazy vlámské malířské dynastie Bruegelů, a to od zakladatele dynastie Pietera Bruegela staršího (cca 1525–1569), jeho synů Pietera mladšího (1564–1638) a Jana staršího (1568–1625) a jeho vnuka Jana mladšího (1601–1678).

09-pieter-ii.-bruegel-mladsi-.jpg 10-jan-i.-bruegel-starsi-.jpg

11-jan-ii.-bruegel-mladsi-.jpg

V dalších sálech (vždy ob jeden a pak v posledním) jsou štukové dekorace a nástropní malby. K jejich vyfocení jsem musel použít trik – nastavit na mobilu zpoždění v pořízení snímku (zvolil jsem 10 sekund) a položit mobil na podlahu sálu přesně pod nástropní malbu obrazovkou směrem do podlahy. Jak se snímky ze sálů Didó, Artemísie, Zenobie a Minervy zdařily, nechť každý posoudí sám.

Z vlámské a nizozemské malby mne ještě zaujaly podobizny od Peter Paul Rubense, ze španělského umění od Francisco de Goyi.

Po prohlídce galerie se lze přes nádvoří paláce (viz úvodní foto) dostat do nevelké, ale intimní zahrady malebně umístěné při hraně Jeleního příkopu, a na závěr si odpočinout s nabytými dojmy u kávy i třeba s dortíkem v Café Šternberk.