Přijel pro nás velký bílý pohodlný autobus, který v Hulíně najel na dálnici, a za dvě hodiny svižné jízdy jsme byli před klášterem. Povídání o něm si necháme na příště, teď se spolu projdeme ze Želiv do obce Sedlice.
Jarní příroda už se probudila, sluníčko občas nesměle vykouklo z mraků, a my jsme vyrazili po pravém břehu na 5 km pochod. Ti zdatnější vyrazili dřív na delší tůru, my s manželem jsme dobrovolně sestoupili do nižší výkonnostní skupiny.
Napřed jsme na druhém břehu objevili kemp, ve kterém obyvatelům k obědu vyhrávala hlasitá rocková hudba. Po dvou km jsme dorazili k vodní nádrži Švihov, která slouží jako zásobárna pitné vody pro Prahu. Pražané ročně spotřebují 130 miliónů kubíků vody. Okolo přehrady byly rozesety malé rekreační chaty choulící se mezi zelení. Na obou stranách se vypínaly docela vysoké skály. Pod nimi rozkvetlé keře žlutého janovce. Taková jarní pohádka.
Za přehradou jsme dorazili k rekreačnímu středisku a hydroelektrárně. To už nám zbýval jen kilometr k našemu autobusu. Na zpáteční cestě jsme zastavili a přibrali ještě zbylou partu turistů.
Návštěvu nedalekého Humpolce jsme si nemohli nechat ujít. Líbil se nám kostel sv. Mikuláše, hezká radnice, pivovar Bernard s rozhlednou a rozkvetlé červené kaštany. Po občerstvení v kavárně U černého koně jsme ještě zašli do parku, kde má pamětní kámen nejslavnější obyvatel, jménem Hliník, který se k nim do města přistěhoval. Musela být i fotografie na památku pod Hujerovou švestkou.
Návštěvu tohoto kouzelného kraje můžeme všem vřele doporučit.
Soňa Prachfeldová
