„Život je jako hra. Nezáleží na tom, jak dlouho trvalo představení, ale na tom, jak dobře bylo zahráno.“
Lucius Annaeus Seneca, římský filozof
♣
Antická moudrost je věčná. A hlavně racionální. Rád proto používám ve svých článcích příhodné antické citace. Ale teď k obsahu článku, který jsem chtěl touto citací uvést.
Už delší čas pozoruji na sobě zajímavý fakt. A sice, že s přibývajícím věkem se u mne projevují postupné sklony k lenosti. Je to skutečně zajímavé, neboť já jsem byl po většinu svého života velmi aktivní. Je to jakási až neúprosná logika mého vývoje.
Moji celoživotní aktivitu, ať pracovní, tak i tu soukromou, provázel určitý vnitřní nepokoj, který provázel mé tehdejší životní povinnosti a snahu se výrazněji prosadit, a v životě tak lépe uspět. Duše s rozumem byly toho času v přiměřené rovnováze.
Ale čas běží a naše ustálené zvyky, možnosti a schopnosti stále více ovlivňuje čas. Přibývající zdravotní problémy nás většinou usměrňují samy. A konflikt duše s rozumem nabývá na síle. A je třeba ho řešit. A řídit se svými možnostmi, nejen svým přáním. Ale popravdě řečeno, řešení je jednoduché. Pořád máme před sebou jeden důležitý cíl. Normálně žít! A žít tak, jak nám to vnější i interní možnosti dovolí. A hlavně se moc neřídit až přemoudřelými radami webových aktivistů, kteří nás často nabádají až k nesmyslným činnostem, které by nám jen přitížily. Důležité je žít podle sebe a podle toho, co nám život v tomto svém, již pozdním stadiu, vůbec dovolí.
A já si myslím, že se svým současným sklonem k omezené aktivitě nejsem s tímto racionálním názorem v žádném rozporu. Právě naopak. Mám přece před sebou onen, již níže zmíněný, důležitý cíl.
ŽÍT!
