Soutěžní příspěvek:
Karel a já. A můj muž

Soutěžní příspěvek:
Karel a já. A můj muž

24. 3. 2013

Od dětství nemám ráda velikonoční pondělí. Pocházím z města, kde tradice dávno vzaly za své a veškeré zvyky se scvrkly pouze do povinného nastavení zadečku k vyšlehání pomlázkou, někdy pořádně necitlivému. Nechápala jsem, proč mám podstupovat tenhle trapný rituál od kluků, o kterých mnohdy ani nevím, jak se jmenují, ani kde bydlí a kterým jde jen o to, uhodit si a dostat vajíčko? Náctileté už ani vajíčka nezajímala, stáli spíš o peníze a sotva vyšli ze školy, tak o něco ostřejšího k pití. Kam se tedy podělo kouzlo lidových zvyků?

Později, ve své vlastní domácnosti, už jsem nikdy žádným mrskačům neotvírala. Moje dcera se mnou sdílela stejný názor na tristní pozůstatky lidových tradic, a tak jsme spolu sledovaly velikonočněpondělní televizní pohádky, zamčené doma. Všichni přátelé a známí to tolerovali, s výjimkou Karla! Ten jediný nechtěl vzít na vědomí, že mám k pomlázce odmítavý postoj a rok co rok se dožadoval přístupu k  údajnému mužskému právu. A já jsem rok co rok odolávala. I proto, že se o něm povídalo, že nezná míru a jeho mrskání se neobejde bez citelných a viditelných stop.

Toho roku vyšly Velikonoce až na polovinu dubna. Tráva se zelenala, ve vzduchu vonělo jaro a sváteční dny byly zality sluncem. V pondělí ráno jsem se nějak nemohla vymotat ze sítě snů. Zkrátka, maličko jsem si přispala. Chuděry, moje hladové slepice, kdákaly zavřené v kurníku! Rychle jsem si natáhla na holé tělo domácí šaty a honem jsem to běžela napravit. Pak jsem si uvařila hrnek kávy, ukrojila kus mazance a se snídaní jsem se usadila na lavičku za domem. Poslouchala jsem zpěv ptáků, dýchala svěží jarní vzduch a užívala si pohodu a klid s vědomím, že se zase budu muset na celé dopoledne zavřít doma.

V tom se nečekaně zpoza rohu vyhrnul Karel. Pro ukojení své touhy získat můj skalp a naložit mi pomlázkou vsadil tentokrát na moji drůbež. Doufal, že mě zastihne při práci na dvorku nebo si na mě počká. Neváhal kvůli tomu přelézt náš plot, což při jeho mírné nadváze byl vskutku výkon!

Překvapilo ho, jak snadnou budu kořistí! Pevněji sevřel pomlázku, tlustou jak basebalovou pálku, ověnčenou hroznem mašlí a s pokřikem:

„A mám tě, letos tomu neujdeš!“ se ke mně rozběhl. Na nic jsem nečekala, vystřelila jsem z lavičky tak prudce, že jsem shodila svůj oblíbený kafáček a utíkala jsem ke slepicím. Ale než se mi povedlo proběhnout brankou, která mě měla zachránit před výpraskem, uklouzla jsem a dopadla na lokty a na kolena. Skokem byl u mě. Chňapl šaty za spodní okraj a přehodil mi je přes hlavu. Napřažená pomlázka mu vypadla z ruky a oči málem z důlků, jak je třeštil na mé nepřehlédnutelné, nahé a na něj vystrčené pozadí. Ke všemu se mu za zády ozval rozesmátý hlas mého muže:

„Karle, stav se zítra pro fotku, takovým teleobjektivem bude fakt výstavní!“

To byla poslední kapka do poháru mé velikonoční nechuti. Vyhrabala jsem se na nohy, rudá po kořínky vlasů. Nezvaný koledník se mi snažil nešikovně pomoct uvést šaty do původního stavu. Nevlídným gestem jsem ho odstrčila a vrátila jsem se zpátky k lavičce, abych posbírala po zemi rozsypaný mazanec a střepy z hrnku. Cestou jsem obdařila manžela nevlídným pohledem. Stál tam v pyžamu, celý pomačkaný a rozčepýřený, jak mi spěchal na pomoc rovnou z postele, probuzen mým křikem a pobaveně sledoval Karlův ústup z dobytých pozic. 

Za chvilku za mnou přišel do kuchyně, vyndal ze šuplíku vařečku a jako každý rok mi vyhrnul sukni a symbolicky, za zpěvu velikonoční odrhovačky Hody, hody, doprovody, mi s ní naplácal. 

Tentokrát dozpíval, doplácal a prohodil:
„Měla by sis na ten svůj foťák natáhnout futrál, co kdyby sem Karel pomstychtivě poslal kamarády? Aby nám neoslepli!“

„A ty se o svůj zrak nebojíš?“ zeptala jsem se jízlivě.
„Já ne!“ řekl mnohoznačně a v očích se mu zajiskřilo. Otočil klíčem a začal si rozepínat pyžamový kabátek.

Svůj vztah k Velikonocům jsem poněkud přehodnotila. Ostatně, některé tradice a rituály mají své kouzlo!  

 

Prožili jste také v průběhu velikonočních svátků nějaký zajímavý či veselý příběh, na který dodnes vzpomínáte? Sepište jej a pošlete do naší soutěže na téma "Velikonoce". Vyhrát můžete zajímavé ceny. Více o  soutěži se můžete dozvědět zde.
soutěžní příspěvek
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
FOTOSOUTĚŽ "Snímky roku"

Soutěž je určena pro registrované čtenáře portálu i60, kteří mají profil založen na své pravé jméno (fotografie vložené z profilů s neúplným jménem, přezdívkou či nickem budou ze soutěže vyřazeny). Podmínkou soutěže je vložení výhradně autorských fotografií (na šířku) o velikosti 800 - 3000 kB. Každý soutěžící může vložit do soutěže sérii snímků které zachycují čtyři roční období. Zatímco snímky jara, léta a podzimu musí být pořízeny v letošním roce, snímky zimy budou samozřejmě z té uplynulé.

U každé fotografie musí být uveden název, ideálně tedy, co snímek zachycuje. Redakce z fotosoutěže vybere nejkrásnější a technicky nejzdařilejší fotografie do kalendáře na rok 2026, přičemž si vyhrazuje právo doplnit snímky ze soutěže o vybrané fotografie vložené do sekce Foto dne. Body přidělované jednotlivým snímkům jsou pouze orientační, tzn. nebudou rozhodovat o vítězích fotosoutěže.

POZOR, soutěž je časově omezena, fotografie můžete vkládat od tohoto okamžiku na tomto místě nejpozději do 5. listopadu 2025.

Kvíz i60 - 43. týden

Čtete hodně? Opravdu? Tak to asi nebudete mít problém s vědomostníém kvízem, který se tento týden bude věnovat české i zahraniční literatuře.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Kolikrát týdně zařazujete do svého jídelníčku maso?

Téměř denně

19%

Dva až třikrát týdně

21%

Jednou, dvakrát týdně

20%

Jen výjimečně

20%

Nikdy, maso nejím

19%