A tak se dostalo na přetřes zemědělství, mnohým pijanům důvěrně známé téma. Na mé "pražské" otázky se mě dostávalo pobaveného vysvětlovaní jako třeba, jak dlouho žije kráva dojnice, kolik asi tak stojí, jestli se pak ještě sežere nebo ne, jak se zafíruje kus na poražení mimo dosah veterinární správy a finančáku a jiné zajímavosti.
Nevěděl jsem například, že stáda se evidují buď ve stájích, už nesmí být na řetězu, ale volně v hale, nebo na pastvách. A tam se - věřte, nevěřte -snímkují z letadla. Někteří zelení šílenci pak vypočítávají, kolik hovínek takové stádo vyprodukuje a kolik že to je skleníkových plynů, které nás dozajista zahubí rychleji, než nukleární zbraně.
Nevím co mě to napadlo, ale položil jsem kvízovou, zcela nevinnou, otázku. "Ty Stando, a kde má kráva uši? Před rohama, nebo za rohama?"
Chlapi pomalu začali stavět půllitry na stůl. Někteří prohlásili, no to je přeci janý. Ale nebylo! Nikdy bych nevěřil, že tak prostou otázkou, nota bene k lidem, kteří ty zvířata vidí a ošetřují den co den, vyvolám hospodské peklo.
No a tak to začalo. "Ty vole, máš to doma v chlévě a nevíš?" "No a ty to víš?" Padala jasná, jednoznačná a zároveň absolutně protichůdná tvrzení a atmosféra povážlivě houstla.
Dopadlo to, jak muselo. Komitét asi osmi rozbujařelých chlapů se hlučně zvedlo od stolů. Ti obezřetnější si pivo vzali s sebou. Jak komise z EU jsme se dostavili do nedalekého chléva, abychom "z odborného hladiska ako major Terazky" posoudili stav zvířeny.
No, něčeho jsme se tenkrát dobrali, ale nechtějte po mně, abych Vám řekl, jak to opravdu je. Je to mnoho let a už si to nepamatuju. Jen pokaždé, když míjím pastviny se stády krav, si na to vzpomenu.
