Pěší pouť do Santiaga de Compostela

Minulou neděli bylo u nás příjemné, ne mrazivé odpoledne a já jsem ji velmi ráda využila k menší procházce, kterou jsem zvládla. Při ní jsem potkala i dost jiných známých a společně jsme si pochvalovali vydařený den.

A já jsem si při příchodu domů vzpomenula na rok 2017, kdy jsme ve farním sále v Boskovicích přivítali pana Karla Dvořáčka. Přišel na pozvání našeho Klubu seniorů Klas v Boskovicích. A protože jsem o tom tehdy psala do našeho Zpravodaje, tak bych se o jeho vyprávění o cestě do Santiaga de Compostela chtěla podělit i s vámi.

Celá dlouhá cesta mu trvala asi 3 měsíce a jak říká, změnila mu život. Jedna z otázek byla - proč ji šel?

"Abych si srovnal v hlavě svůj život..."

Pan Dvořáček vedl se svým bratrem Vatru - byl sportovec - takže chtěl při své pouti spojit přírodu a duchovno. První den se loučil s lidmi, které znal a došel až do Chlébského, kam jezdil s dětmi na tábor. Přespal pod širákem, byl bez plánu a neměl ani vařič, jen nějaké peníze.

A jak šel přes Evropu v roce 2016? Jednu trasu šel sám a pak už po Svatojakubské cestě - tam jdou i invalidé. Po týdnu spaní pod širákem došel do Českého Krumlova a tam na informacích dostal mapu Svatojakubské cesty. Když došel někde do kostela, měl na krku mušli, lidé mu ihned začali pomáhat, aniž by je oslovil. Dostával po cestě jídlo i kapesné. Jak říkal, přes Bavorsko to byla cesta nebem. Spával na senících, občas ho někdo vzal přespat domů, spal i v klášteře, v kostele, na ubytovnách a hodně se díval kolem sebe...

Ve Švýcarsku šel z 25% polňačkami, zbytek po silnici. Jednou spal v roští asi 100 metrů od silnice. Ráno zjistil, že má všude velké slimáky. Potkal ho mladý chlapec a pozval ho domů, mohl se tam vykoupat. Chlapec mu všechno vypral, zbavil slimáků - podle něho ho potkal "andělíček".

Švýcarsko je bohatá země, Francie chudší, víc vylidněná, ale denně šel asi 30 km. Došel až do Le Puy, tam získal průkaz poutníka. Ve Francii jezdilo po silnici moc aut - kamion mu sfoukl brýle. Naštěstí šla dívenka a zvedla mu je (andělíček?), on by je nenašel. Pak v blízkém městě mu je optik zdarma opravil, měl je bez obrouček, musel si je přidržovat.

Jeden posluchač se zeptal: "Jak jste cestu snášel?" Odpověď: Kdybych šel jen sám za sebe, tak to nezvládnu. Jenže toto byla cesta lidí, kteří mi pomáhali jak finančně, tak i modlitbou a také jsem měl inspiraci od lidí, kteří už tuto cestu šli někdy přede mnou..."

Z Le Puy už byla cesta připravená - věděl, kde bude polévka, kde ubytovna. Jednou z cesty zbloudil, ale zase viděl jiný starý ráj a přírodu - za 2 dny už ale viděl francouzské dědinky a to mu bylo psychicky moc dobře.

Když dorazil do Santiaga, začaly se mu už párat boty. Ovšem při vzpomínce na všechny úžasné lidi, které potkal, si uvědomil, že to zvládne, že jde za ně všechny. Po celou cestu měl růženec a skautský šátek, všude měl otevřené dveře i srdce - dá se říct, že cesta Evropou byla pro něj cestou nebem...

Do cíle své cesty došel přesně 25. července 2016 na svátek svatého Jakuba - zde se vždy čte seznam poutníků, kteří v ten den tam právě přijdou a rozezní se zvon.

Celá Evropa ho přesvědčila, že lidé jsou úžasní a dobro tak veliké, že to tu trochu občasného zla přemůže.

Také nám ukázal i diplomy, které obdržel a dokonce i boty, v kterých šel i mnoho fotografií. Tehdy jsme si všichni odnesli veliký obdiv, co dokáže všechno vykonat samotný člověk. Při své cestě spal pan Dvořáček 45 nocí pod širákem, 12 nocí u dobrých lidí, zbylé v kostelích, klášterech a ubytovnách.

P.S.: Když bych byla o hodně mladší, tak bych takovou cestu také velmi ráda vykonala, ovšem nevím, nevím, skutečně nevím jestli bych ji zvládla...