Sice v hlavě uloženo, ale hledejte to. Důležité je, najít hlavně ten pomocný notýsek, který v sobě skrývá tolik tajemství pro tento rok.
Nový rok nám začal poněkud zapeklitě, předsevzetí, nepředsevzetí, nikdo neví, co ho potká. Takže to moje jediné předsevzetí je, abychom byli všichni zdrávi, mě nevyjímaje, protože chci být i tento rok zdravá a nezávislá na nikom a na ničem. Jenže... zdraví, zdraví, zdraví, je k tomu všemu zapotřebí. Hned začátkem roku úraz v rodině, nemocná páteř, snacha a syn. Tak maminka i babička v jedné osobě pomáhá, jak to jde. Vnuka do školy, něco uvařit, péče o pejsky a večer jsem opravdu tak zdravě unavená, že padnu a usnu.
Musím na sebe prozradit, že se snažím každé ráno alespoň čtvrthodinku cvičit a protože cvičím s naším klubem jemnou jógu na židlích, hledám vždy nějaké nové cviky na YouTube. Narazila jsem na Václava Vocáska a má tam skvělé nenáročné cviky na krční páteř a jiné části těla, které nás bolí. Určitě ne věkem, ale snad nesprávným držením těla při sedu, při držení mobilu, atd. A také jsem objevila Pavlínu Bulguri, která dává dobré rady, dobré cviky a nejvíce mě upoutalo, že když budeme cvičit těch sedm cviků, které tam predcvičuje, budeme i v sedmdesáti se cítit na třicet. Nebo na čtyřicet? Teď nevím, ale to není podstatné. Tak jsem to přepočítala a vycházelo by mi to na 39 a půl. Dobrý ne? A vzhledem ke kalamitám v naší rodině, jsem si předsevzala, že to tedy zkusím. Není to špatné, zdá se mi, že to i zvládnu. Protože být v dobrém stavu a mít i dobrou postavu, není k zahození, že? A navíc, vzhledem i k tomu, co chceme s naší skvělou čtyřkou uskutečnit. Naše čtveřice se nám povedla, léta se známe, víme o sobě skoro všechno a co nevíme, to si dopovíme, je nám prostě spolu fajn.
Říká se, když člověk plánuje, Bůh se směje. Proto mu to říkám v předstihu, aby o tom věděl včas a pamatoval na mě. Tak, abych se konečně dostala k jádru pudla. Koncem dubna si chceme zajet do Vídně a prožít a užít vše skvostné, co tato metropol nabízí. V květnu doufám, že bude sraz íčka a že se tam přátelé s radostí setkáme. v červnu jedeme do Třeboně, pak možná mi vyjde s vnoučkem Nepomuk o prázdninách a někdy v září do Rožmberku nad Vltavou. No a mezitím akce s naším klubem, snad je vylákám i na nějaký nedaleký výlet do Českého středohoří. Musím dát partu dohromady, protože už jsem dostala pozvánku od paní Hany Čepové, o.p.s. pořadatel Pochodu pro mozek, loni jsme absolvovaly a moc se nám to líbilo. Píši s tvrdým y, chlapi jsou pohodlní a po pravdě, je to nedostatkové zboží. Tak to je zhruba vše, co na mě čeká, nejen na mě, ale i na partu přátel.
Říká se, že když člověk plánuje, Bůh se směje. Ale on to pochopí, že tyhle záležitosti musí člověk naplánovat, zajistit, kde by hlavu složil a jiné a jiné. Vždyť jsem vcelku pracovité děvče a nějaké volno si snad zasloužím ne? A k tomu přeji zdraví a pohodu, mému čtyřlístku, vám, abychom se sešli, vám, vám, vám, které neznám a třeba nikdy nepoznám, prostě všem, ať tento rok prožijeme ve zdraví a optimismu a to ostatní s trochou dobré vůle a přičinlivosti přijde samo. ❤️
