Zážitek roku: Putování s medvědem Jurou

Začátkem srpna jsem se zapojila do regionální hry Poznáváme Valašsko, jejíž maskotem byl medvěd Jura. Na jednadvaceti místech (viz fotogalerie) byla ukryta razítka, která se otiskovala do hracího plánku.

Hra končila 30. září a k tomuto datu se musely odevzdat slosovatelné kupóny. Jste zvědaví, co jsem vyhrála? Velké nic.

Na východě naší republiky žiji půl století a do srpna jsem si myslela, že Valašsko docela dobře znám. Ó, jak jsem se mýlila. Z vytipovaných míst jsem znala pouze tři. Jsem ráda, že jsem s medvědem Jurou putovala. Poznala jsem místa, na která bych se nikdy nevydala, potkala spoustu milých lidí a zažila i menší dobrodružství. V polovině září mě zradilo zdraví a já měla obavy, zda získám všechna razítka. Povedlo se.

Zážitků z výletů mám mnoho, ale vyberu jen ty, které se mi vryly do paměti nejvíce.

Ladův pramen ve Velkých Karlovicích – k němu jsem šla dvakrát. Napoprvé jsem zvolila špatnou trasu a do cíle nedorazila.

Vrch Šorštýn /781 m.n.m./ v Horní Bečvě - nejnáročnější trasa. Na posledním úseku pod vrcholem jsem musela překračovat kameny a kořeny vzrostlých stromů. A jednou jsem to nezvládla a pocítila, co je to přitažlivost zemská. Vše dobře dopadlo a na vrcholu jsem si řekla: „Uf, dala jsem to.“

Vyhlídka Hodišova nad Vizovicemi – šla jsem po červené turistické cestě, která měla vést k vyhlídce. Po dvou kilometrech u rozcestníku v lese jsem zjistila, že jsem zabloudila a musím se vrátit. Vše by bylo v pohodě, kdyby se nespustil liják. Když jsem totálně promočená vyšla z lesa, vyhlídku jsem zahlédla. Chyba nebyla na mé straně, odbočka k vyhlídce nebyla značená.

Partyzánský srub v Liptálu – dlouho jsem hledala neznačenou cestu, která mě dovede pod vrch Vartovna. Až po šesté hodině jsem byla v cíli, začínalo se stmívat a přede mnou byly ještě tři kilometry. Cesta lesem za tmy se změnila v menší horor. Jak já se bála spadnout.

Už se těším na další ročník akce Poznáváme Valašsko, Snad se ve zdraví dočkám a budu objevovat dosud neznámá místa.

Já vím, všude je dobře, ale v Beskydech nejlíp – z písně Lysá hora mé oblíbené zpěvačky Kaczi. Přidávám odkaz: