Já si dávám pouze jedno předsevzetí. A to, že se chci dožít toho, abych si mohl dát následující rok předsevzetí nové. A to samé. Takové předsevzetí pro předsevzetí. Ale proč ne? Zatím ho naplňuji. A docela rád.
Jaká předsevzetí si asi dávají čelní politici? Já jsem v tomto případě skeptický. Důvodně si myslím, že si dávají předsevzetí, že budou co nejdéle politizovat, mít se dobře a štvát lidi. A hlavně, jsou si vědomi své nepostradatelnosti před národem. To je, myslím, pro ně to nejpodstatnější.
Když si dá takový politik před národem nějaké předsevzetí, jinými slovy předvolební slib, těžko může počítat s tím, že ho beze zbytku naplní. Politika je holt disciplína hodně nestálá.
Já mám, občas, takovou, až zvrhlou chuť, někoho z té dlouhé plejády významných nakopnout, a s pořádným rozběhem, do zadní části těla. Netýká se to, pochopitelně, nikoho z mých známých. Ti jednak nepatří k významným lidem, a hlavně jsem rád, že je mám. Nepotřebuji je nakopnout. Spíš pochválit, že existují. Případné nesrovnalosti vyřešíme vždy v pohodě v kavárně.
Ta chuť někoho nakopnout se týká obvykle někoho z politiků a je úplně jedno, jestli patří k politikům, kteří jsou momentálně u vesla, nebo patří k opozici. Takové předsevzetí je, bohužel, pouze teoretické. I kdybych ho mohl realizovat, moc bych si nepomohl. Právě naopak.
Já nerad sám sobě něco slibuji. Natož někomu jinému. Maximálně někomu slíbím, že půjdu s ním do kavárny. To se skutečně splnit dá. Ale nějaké dlouhodobé sliby jsou pro mne, vzhledem k pokročilému věku, už poměrně chimérické a nesnadno splnitelné. A tak žiji den ze dne, a raději bez nějakých velkých slibů. Jo, tak to se splnit dá. I když ne každý den probíhá podle mých představ. Ale takový je už život.
. 
