Babičky a občas i nějaký dědeček se rádi do programu zapojují - hlavně když se zpívají známé písně nebo také občas přispějí svými vzpomínkami. Také nikdy nezapomeneme blahopřát s malou kytičkou těm, kteří oslavují narozeniny a určitě jim společně zazpíváme písničku, kterou mají rádi.
Minulé úterý jsme naše setkání v tomto roce měli poslední, takže na stolech bylo i víc vánočního cukroví. Byl už i zde nazdoben stromeček a celé odpoledne se neslo v milé sváteční pohodě a bylo to pro nás všechny takové vzájemné obdarování.
U nás je i Azylový dům pro maminky s dětmi. Cukroví dost zbylo, tak jsme je vezly i tam. A i zde bylo velmi milé přijetí a už jsme také vnímali i tu hezkou předvánoční atmosféru.
Naše skupinka nasedla do auta, ale v tom na naši obětavou řidičku mává pán, aby zastavila. Jde k ní a říká: "Vždyť vy máte u auta úplně prázdné zadní kolo."
Všichni vystupujeme a vypadá to tak, že se to muselo stát v poslední chvíli, protože to nikdo z nás ani nepocítil.
Majitelka auta otvírá kufr, vytahuje náhradní pneumatiku, bohužel nemá to nejsprávnější nářadí k jeho výměně. Pán ihned pohotově navléká pracovní rukavice a sejme ozdobnou poklici, se svým nářadím uvolňuje šrouby a rychle kolo mění, zašroubuje šrouby a dotahuje matice. Další pomocník ihned někomu volá a už k nám jde další záchrana v podobě obětavého pána, který kompresorem dohustil rezervu...
My všechny jen s velkým obdivem pozorujeme ty naše nečekané pomocníky, kteří naprosto nezištně opravili auto, takže jsme mohli pokračovat v cestě. A můžeme jim jen říkat: "Vás nám snad seslalo samo nebe a moc jim z celého srdce za jejich obětavou a nezištnou pomoc děkujeme."
Při odjíždění si navzájem říkáme, jaký jsme měli úžasný den. Jeli jsme jiné obdarovat a zatím v podobě výměny kola u auta jsme byly nečekaně naprosto daleko víc obdarovány my.
A já musím na dálku poděkovat těmto andělským pomocníkům alespoň básní, kterou jsem přednesla právě v Domově seniorů.
ŽIVOT JE VELKÝ DAR
Den každý vezmi vděčně, který ti život dal.
Na světě nejsi věčně - život je velký dar.
O přátelství a lásce sníš, možná se dočkáš i zrady.
Pro lék si zajdi k lidem blíž, ať se ti zahojí rány.
V životě přijdou těžké chvíle - nezoufej.
Musíš mít přátele a zas ti bude hej.
Važme si jeden druhého a mějme k sobě blíž.
Život nám rychle ubíhá a sám nezmůžeš nic.
Jen jedno velké přání mám
miluj a budeš milován ♥
Autorkou této básně je 91letá seniorka paní Jaroslava Sekotová z Boskovic, která má velikou zálibu právě v psaní textů. Vždy mi je předá napsány úhledným písmem a já je na počítači opíši a rozmnožím pro její známé. Ona sama je velmi aktivní i v našem Klubu seniorů, kde nás občas svými přednesenými verši vynikající dikcí potěší. I když celý její život byl hlavně manuelní práce, má stále neuvěřitelný elán, jak psychický tak i fyzický. Přičítá to hlavně tomu, že celý svůj život aktivně cvičila v Sokole. ♥
FOTO: Marie Ženatová
