Svlékám se ze své kůže
a svlékání mě těší.
Kdo tohle říci může?
Ten, který stále hřeší?
Svléká ji přece každý
a obléká se znova.
Jenže když kůži svlékl,
tak chybějí mu slova.
Slova ta, která stačí
vytvořit novou kůži.
Je však tu velkým faktem,
svléknou ji hlavně muži.
Když mají kůži novou,
narostou jim i křídla.
Tak nevím, co jsem chtěla
a v čem jsem se to zhlídla.
Nechám si kůži starou,
nebudu přece hřešit.
Copak mě nová kůže
může dnes ještě těšit?