Moc nepíši články, věnuji se hlavně fotografování, ale dnes jsem se rozhodla podělit se s Vámi o svůj velký zážitek - přelet Krkonoš balónem.
Poukaz na přelet Krkonoš balónem jsem dostala před dvěma roky k sedmdesátým narozeninám. Jelikož se přelet může uskutečnit pouze v zimě a ještě za specifického počasí, čekala jsem na něj víc než dva roky. V neděli 9. února se přelet uskutečnil.
Start byl v okolí Trutnova s cílem přeletět Krkonoše a přistát v Polsku. Ale jak říká staré židovské přísloví - „člověk míní, ale Pán Bůh mění“ - dopadlo to jinak.
V pohodě jsme odstartovali směr Krkonoše. Po startu se změnil směr větru, tak jsme ještě propluli na úpatí Krkonoš a tam uvízli pomalu v bezvětří. Asi hodinu jsme stáli skoro na místě v okolí Černé Hory. Potom se pilot rozhodl vrátit zpět do Trutnova a najít tam někde vhodné místo na přistání. Jenže ouha, když jsme byli docela nízko, tak začal foukat vítr a strhl nás dolů. Pozorovala jsem, jak se rychle blížíme do vrcholků listnatých stromů. Košem jsme začali lámat vrcholky. Začaly se na nás sypat větvičky, jak jsme česali ten strom. Jedna zůstala na koši, tak jsem ji po přistání vyfotila jako důkaz. Pilot zareagoval dost rychle a přitopil. Začali jsme zase stoupat. To bylo štěstí, protože za listnáči byl les smrkový a to by bylo asi horší.
Přeletěli jsme les a byla vidět taková šikmá malá louka. Pilot nám zavelel „všichni se dobře držte, budeme přistávat a bude to hodně tvrdé.“ Měli jsme pořád dost velkou rychlost. A byl to hodně velký „drcanec“ a já jsem si narazila nohu o plynovou láhev. Jenže jsme se zase nadzvedli a následoval druhý pokus. Náraz byl už menší, ale koš se překlopil na bok. Pilot to stačil ještě vyrovnat, tak jsme šťastně a definitivně přistáli.
Byl to velký zážitek, i když jsme z Krkonoš moc neviděli.
Začalo léto. Mladí přijeli včera z dovolené, radostně jsem jim předala vnoučka a větší díl práce, která se týká zahrady a našich milých…
Soňa Prachfeldová
Otevírám skříňku a pohledem přejíždím uzavřené láhve skleněné i plastové. To je na okno, to na podlahu, toto na nábytek, toto na dlaždice,…
Jaro je tu a s ním velká chuť putovat. Tedy dokud nebudou tropy, jako tomu je bohužel v posledních letech stále. Není téměř žádné jaro, ale…
Jaro už pomalu ťuká na dveře, ale zima se stále nechce vzdát. Ve čtvrtek 19. února dvouhodinový výšlap s Dorinkou okolo Vratislavic. Všude…
Ve středu 25. února jsme využily pozvání Elišky M., naší kamarádky z "íčka", abychom se setkaly v Ostravě, a společně si prohlédly výstavu…
Hlaváček jarní. Zase kvete, tak jako každý rok na Husově vrchu ve vedlejší obci. Zatím jsem kvetení nikdy nezmeškala, ale letos se mi to…
Toulavé boty jsou mou celoroční obuví. Jiné samozřejmě obouvám v zimě, jiné v létě. V posledních dnech, kdy se ukázalo léto v plné polní,…
Ano, na Panství Velichov. Nebýt naší vnučky Aničky, která tam je na letní brigádě, tak bychom o tom ani nevěděli. A to prosím Petr pochází…
S fotoaparátem na krku se toulám přírodou a pozoruji její proměny. Oproti květnu jsou ovocné stromy méně barevné, ale neposečené horské…
Vedro venku i v bytě a před horkými slunečními paprsky nebylo úniku. Takový byl začátek letošního léta. Ranní a večerní procházky byly…
Ráda se vracím na místa, která mi přirostla k srdci. Ale ještě větší radost mám, když navštívím dosud nepoznaná místa a vychutnám si jejich…
Zdravíme s Robinem z Krušných hor. Byli jsme na Flájské přehradě a na Flájském plavebním kanále. Nabrali jsme energii z přírody, cítili…
Po několika smutně zatažených a chladných dnech se deváté říjnové ráno probudilo s dobrou náladou. V noci sice pršelo, ale teď se slunko…
Vzpomínáte, jak jsme 7. listopadu recitovali „Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři“? Naštěstí ty doby jsou dávno pryč a žádné…
Nastal adventní čas plný nostalgie a vzpomínek. Dny se stále zkracují a o slunečních paprscích si mohu nechat zdát. Prostě čas, který…
Jsou kolem nás místa, kterými projdeme v průběhu roku nesčetněkrát. A možná si to ani neuvědomujeme. Jsou to většinou cesty a cestičky…
Sníh v Praze je v posledních letech takový malý zázrak, který nemívá dlouhého trvání. Když jsem první sobotu tohoto začínajícího roku…
Pražskou zoologickou zahradu mám nejraději v zimě. Nemusím se tísnit mezi davy u výběhů oblíbených zvířat, nikdo do mě při focení nestrká,…
Mé představy o zimě jsou poetické. Příroda pod bílou peřinou ozářená slunečním svitem, třpytící se sníh a mráz, který štípe do tváře.
V posledním březnovém týdnu jsem se vydala na dvě krásné jarní vycházky do přírody, abych se mohla pokochat tisíci rozkvetlých konikleců a…
Je jaro, každý rok se těším na kvetoucí jarní zahradu. Také tento rok na Bílou sobotu bylo krásné slunečné počasí, takové na výlet do…
Je sobota 19.4.25, blíží se velikonoční neděle a pondělí a to jsou dny, které trávíme se svými letitými kamarády. Tentokrát naši velitelé…
Náš pobyt ve Frýdku-Místku se protahuje a já se smiřuji s tím, že letošní jaro prožiji ve městě. Je to pro mne docela těžké, celý dosavadní…
Je nás určitě víc, pro které je jaro tím nejkrásnějším ročním odobím. Byly doby, kdy jsem měla ráda i zimu. Tehdy jsem ještě sjížděla na…
Není Rudé moře jako rudé moře. To první najdete snadno na mapě. To druhé budete na mapě hledat marně. Pokud se do něho chcete ponořit,…
Nikdy mě nenapadlo, že by se můj pragmatický vztah k zahradě mohl nějak výrazně změnit. Jsem sice zvyklá žít ve městě, ale v každé životní…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne
