Quo vadis, současnosti?

Nemám příliš rád podobné úvahy, protože ubírají člověku náladu a optimistický pohled na svět. Jenže současná, více než dramatická, situace nutí člověka k občasnému zamyšlení nad tím, co jsme v historii dosáhli a kam vlastně kráčíme nyní.

V nadpisu jsem použil záměrně parafrázi výroku sv. Petra, který při setkání s Ježíšem zvolil právě tato slova. Quo vadis, Domine? Kam dokráčel biblický Ježíš, je zřejmé. Ale kam dokráčí tato současná společnost, to už tak zřejmé není. Je zmítaná válkami, xenofobií, náboženskou a politickou nesnášenlivostí, chudobou na jedné straně a přebytky bohatství a stoupající dekadencí elit na straně druhé. Nesmím také vynechat současné závažné klimatické změny, které jen zčásti souvisí s činností člověka, ale velkým dílem s činností člověka vůbec nesouvisí.

Jsme součástí nějaké kultury, společnosti, ve které vyrůstali naši rodiče, prarodiče a ve které jsme vyrostli i my a předali naše zvyklosti a způsob života i svým dětem. Mám na mysli obecné charakteristiky té které společnosti, nikoli individuální charakteristiky jednotlivce.

Jenže ta většinová společnost se může mýlit ve svých cílech a prostředcích, kterými toho cíle chce dosáhnout. Od nepaměti ovládá společnost ideologie. Ať už náboženská, či politická, která více či méně omezuje svobodné chování člověka a určuje mu tu jedině správnou cestu.

Na druhé straně úplná svoboda existovat nemůže. Takový stav se pak nazývá anarchií. Co je vlastně mezi těmito dvěma póly? Myslím si, že mezi těmito dvěma póly je touha obyčejného člověka normálně žít. Žít bez starosti o svou hmotnou existenci, žít bez neustálých válečných střetů, které hrozí rozšířením do světa, žít bez ideologického nátlaku a bez pochybných „věčných pravd“.

„Pravda vítězí“. To je známé heslo, které už od roku 1920 zdobí vlajky prezidenta, tehdy Československé, dnes České republiky. Pravda je ovšem filozofická kategorie. Jejím opakem je lež. Jenže, mezi těmito dvěma pojmy je celá řada nejrůznější variant. Obyčejný člověk zpravidla v těchto kategoriích moc nepřemýšlí a vnímá realitu běžného života po svém, podle svého přesvědčení a hmotné situace.

Pravda vítězí! Ovšem, jak kdy. Člověk si spíše občas řekne – pravda vyděsí. To v případě, když neví, kterou pravdu by si měl vybrat. A tak to zkouší občas u voleb. Hlavně si ale musí uvědomit, kdo je vlastně majitelem té správné pravdy! Jsme ale schopni tu jedině správnou pravdu vůbec identifikovat a pochopit?

Quo vadis, současnosti?

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více