Zase jednou přijela na sraz omylem o hodinu dřív. Přemýšlela, co bude dělat, když je venku po ránu na courání ještě docela chladno. Rozhodla se zapadnout do menšího knihkupectví přímo na zastávce tramvaje a prozkoumat tamní nabídku.
Chtěla si knihu odnést do kavárny a tam si nerušeně číst, než přijdou ostatní. Asi měla smůlu. Většina regálů, které jindy přetékají novinkami, byla prázdná. Na těch zbylých byly romány. Připadalo jí zvláštní, že se jednalo převážně o horory a severské krimi, z jejichž obálek už rovnou kape krev a na potenciální čtenáře vykukují uřezané hlavy a rozpáraná břicha.
Začetla se do upoutávek na zadních stranách výtisků, kde jí zaujal termín: dramatický rodinný psychothriller. Jeden z nich čtenáře provádí nejtemnějšími zákoutími lidské mysli, jiný ukazuje, jak mocná může být síla manipulace, další vypráví o ničivém vztahu mezi synem a matkou a odhaluje nebezpečné tajemství ukryté pod povrchem spořádané rodiny. A další tituly v rychlém sledu: válka, mučení, znásilňování, domácí násilí, obtěžování, zneužívání. Alžběta, která dokáže z detektivek přežít maximálně příběhy Hercula Poirota nebo Slečny Marplové, nechápala, jak v dnešním světě plném násilí tohle může někdo dobrovolně číst. Náladu neměla ani na mírnější zpovědi podváděných manželek, ztrátu paměti, pomstu, únos a věznění ani na stalking.
Vzpomněla si na svého Stalkera. Naštěstí o něm už rok neslyšela. Předtím jí pronásledoval několik let. Vybavila se jí scéna z vlaku, kdy jí začal opilý obtěžovat. Po odmítnutí na ní začal řvát a oplzle jí nadával. Spolucestující, kteří si mysleli, že patří k sobě, si začali odsedat. Alžbětě bylo jasné, že se musí urychleně dostat z vlaku ven. Koukla na display. Byla minuta do příští stanice.
Lidé se už připravovali k výstupu, zatímco on řval a nepříčetně běhal uličkou sem a tam.
Půl minuty do dojezdu.
Když byl ve druhé části vagónu, chtěla využít okamžiku překvapení. Chytila batůžek a vyběhla k východu. Jenomže si toho všimnul a vyrazil za ní. Bohužel se v tu chvíli všichni, jak na povel, otočili a spěšně odešli uličkou ke vzdálenějším dveřím. Alžběta byla v pasti. Pochopila, že jí nikdo nepomůže, ale zpátky nemohla. Musí to zvládnout sama.
Vlak konečně brzdil. Rychle zmáčkla tlačítko na otevírání dveří. Vteřiny se nekonečně vlekly. Vlak už stál, když jí Stalker dohonil, a ještě, než vyskočila ven, jí stihl dát na rozloučenou tři rány pěstí zezadu do hlavy.
Při té vzpomínce se otřásla hnusem. Ne, o něčem podobném opravdu nechce číst. Na to je lepší zapomenout.
Zeptala se tedy na pokladně, zda by neměli třeba něco pohodového, oddychového, u čeho by se člověk mohl i zasmát. Paní nevěděla, ale ochotně přivolala Kolegyni, která si znovu nechala vysvětlit, co Alžběta hledá:
„Spíš něco lehčího, úsměvného, bez potoků krve.“
„Myslíte knížku vtipů?“
„Vtipy jako takové zrovna ne.“
„Romantický román pro ženy?“
„Nene. Raději spíš nějaké příjemné krátké povídky pro dobrou náladu.
Prodavačka Alžbětu chvilku zamyšleně pozorovala, jako by jí odhadovala. Bylo vidět, že opravdu o jejím přání přemýšlí. Najednou se rozzářila a ukázala na útlou brožovanou knížečku v jednom z regálů.
„Tahle je docela dobrá. Už jsem jí zběžně prolistovala. Je o výchově dětí a místy tam jsou docela slaboduchý vtípky, to by se vám mohlo líbit.“
Tím byla Alžběta zařazena do kategorie: chudí duchem. A byla šťastná.
Pošlete odkaz na tento článek
Na letiště je přivezl otec Zuzany a v hale se s nimi loučil. „Holky, máte před sebou krásnou dovolenou, tak si jí užívejte, ať se vám nic…
Začala jsem po delší době opět něco psát. Tentokrát to není pohádka, ale novela. Psychologicky zaměřený příběh ženy určený právě ženám. Jak…
„Ještě změříme tlak a bude to všechno. Máte pevné zdraví a leckterá sedmdesátnice vám může závidět, paní Novotná. Vy máte za měsíc 94.…
Když dvě ženy na prahu čtyřicítky vstoupily do lokálu topícího se v oblacích cigaretového kouře, ta vyšší těkala očima po místnosti.…
Podél břehu potoka jde dvojice. On štíhlý, vysoký, mládenec s kudrnatými černými vlasy a pod nosem tenký černý knírek. Jmenuje se Materiál.…
Ano, tomu mladí neuvěří, ale takhle jsme museli žít za totality. Ani netuší, jak jim je ve svobodě fajn.
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu. Na první pohled se zdálo, že pozoruje svými kamerkami důmyslně ukrytými v…
Už když se narodila, všichni ji milovali. Věděla to, cítila to. I nóbl americký jméno jí dali. Byla jedinečná, protože byla vymodlený…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k domu chodili, žil byl kominík Albín. To jméno mu dala maminka po panu…
K autobusu zdáli přibíhala schvácená starší paní s kufrem. Mezi nádechy tiše lamentovala, proč se tak zbytečně vracela.
Pizzerie na předměstí kousek od nádraží byla onoho brzkého letního odpoledne poloprázdná. U jednoho stolku se hihňaly dvě sotva dospělé…
Krátká moderní pohádka pro dospělé s úsměvem i špetkou pravdy.
Horké páteční odpoledne zrovna nelákalo na procházku příměstskými ulicemi, nicméně v místním krámečku zanedlouho zavírali, tudíž nebylo…
Na den, kdy dostala Olina Nesnášenlivá, ředitelka Základní školy pro protivné holky, nabídku od ředitelky střední školy stejného zaměření,…
„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu vychovávat ňákýho zmetka, kterej dopadne jako ty!“ Po tomhle Filipově…
„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký čas z toho budete zoufalý, ale později vám to vynahradí někdo jiný. Hodně…
„Dokázal by sis mě představit v dvoudílných plavkách?“ zeptala se mě má kamarádka Maruška zkoumavým hlasem, když jsme spolu v letním…
Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje…
Lenka naléhala na setkání se mnou už pár měsíců. Před rokem nečekaně ovdověla. Děti nikdy kvůli svému pohodlí a sobectví nechtěli. Netajili…
Když varhany strnišť začnou falešně pískat, je tu konec léta a husy bernešky, letící vysoko po nebi, by si klidně mohly myslet, že to dole…
Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné…
Většinou jsem jezdila k babičce ráda. Bydlela jen o vesnici vedle a jako malou mě tam často s dědou hlídávali. Babičky dům byl obrovský, s…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce jsem po celkem snesitelném prostředí v metru doufal, že budu mít kapku…
Tak přece, konečně to vyšlo, prolétne Honzovi hlavou a už pádí k autu, které mu na stopu zastavilo. Otevře zadní dveře, hodí bagl na…
„Pavle, budeš se ke své nové přítelkyni stěhovat nebo ona k tobě?“ zeptala jsem se sice zvesela svého neoficiálního manžela poté, co se mi…
To zas bylo léto! Prej prázdniny. Stejně za to všechno může Markéta. Kdyby se do toho nemíchala! A ty její blbý rady!
Když se Lenka navzdory mému ustavičnému přemlouvání rozhodla odstěhovat s naším tehdy dvouletým Péťou na samotu prakticky mimo veškerou…
Ruština! Všichni, včetně poloviny ruštinářek, ji nesnášeli, a kromě Jana z ní všichni před půlrokem maturovali. On měl na průmyslovce jako…
„Ty máš ale kliku, představ si, že chybělo málo a měl bys teď před sebou místo mě příšeru se zafačovanou hlavou, s nohama, rukama v sádře a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne